Embedded Files
13.12.2020
Další výprava do krajů vzdálených – do Krkonoš. Cesta do Špindlu trvá přes dvě hodiny, jinak bych tam jezdila častěji, za celý den jede jediný přímý autobus tam a jeden zpátky – 7:50-10:25 tam a 17:35-20:05 zpět, což je naprosto ideální. Jízdenka stojí asi 2x130 Kč, což je další důvod, proč takovou cestu nepodnikám častěji, ale párkrát do roka mi to za to stojí.
Hlavním mým cílem je dnes podívat se na jeden z mála vrcholků, které jsou přístupné po značených cestách – ten vrcholek se jmenuje Krakonoš - a také užít si zasněžené krajiny, později v zimě už to nepůjde, protože bych potřebovala sněžnice nebo skialpové lyže.
Hned ve Špindlerově Mlýně začíná docela prudké stoupání k rozcestí Dřevařská cesta, dál se pak můžu rozhodnout, jestli chci jít spíš po červené víc mezi domy nebo po žluté lesem, obě cesty se zanedlouho setkají na úbočí Kozích hřbetů, dále se bude zase stoupat prudčeji, ale to nevadí, už je také na co koukat, dostávám se do horského terénu s kosodřevinou a hezkými výhledy.
Kaplička poslední večeře Páně u Dřevařské cesty
Výhledy dnes jsou jen, když se nízká oblačnost na chvilku trochu protrhá
Cestou ke Krakonoši to trochu klouže, protože sníh je udupaný a zledovatělý, ale zvládnu to i bez nesmeků/maček, ale hodily by se. Je mi líto, že jsem se nedostala nad hranici mraků, těšila jsem se na zasněženou krajinu zalitou sluneční září, ale na to dnes nemám štěstí, buď nejsem dostatečně vysoko, nebo dnes prostě není ideální inverzní počasí. Z Krakonoše tedy není vidět vůbec nikam.
Odbočka na vrchol Krakonoš
Pak jdu kolem Rennerovy studánky k Luční boudě a ke kapličce, která slouží jako památník obětem hor a dál k Výrovce, musím se rozhodnout, jestli už se začít vracet do Špindlu, nebo jestli mám ještě dost času a mohu si výlet protáhnout. Uběhly zatím asi tři hodiny, blíží se tzv. „otočný čas“, ale trochu si trasu ještě mohu prodloužit, už to bude skoro pořád jen z kopce, takže kolem Výrovky pokračuji k chatě Rozcestí (mají tam hezkou kešku) a dál na Klínové boudy.
Luční bouda
Kaplička – památník obětem hor
Výrovka
U Výrovky odolávám pokušení něco si koupit, stejně tak v bufetu Rozcestí, na boudě Klínovce už neodolám a zajdu aspoň na malinovku a nezapomenu požádat o razítko. Bouda působí sympaticky, na tabuli je křídou napsané "Pojďte dál, kamarádi", ceny jsou však tak vysoké, že už na mě tolik sympaticky a kamarádsky nepůsobí. Jsem tam v tu chvíli jediným hostem. Na rozhraní louky a lesa za Klínovými boudami je další prima keška, tou si spravím posmutnělou náladu, která mě v boudě přepadla.
Klínovka
Mírné stoupání za Klínovými boudami, na chvíli se zase protrhávají mraky
Pak jdu kolem Boudy na Pláni na vrchol Přední Planina (ale není to skoro vůbec do kopce) a z ní můžu jít buď po zelené značce, nebo si to zkrátit a jít po sjezdovce.
Krakonoš u restaurace Na Pláni
Ze začátku je to i po sjezdovce bez problémů (a navíc tam lovím další keš – u Karlovy studánky), ale pak je svah prudší, klouže mi to a je to náročnější, proto se rozhodnu jít raději po silničce, která sjezdovku protíná o něco níže. Začínám mít strach, že budu mít co dělat stihnout autobus, hledáním poslední kešky jsem se zdržela, také chůze po sjezdovce nebyla tak rychlá, jak jsem předpokládala, takže měřím přesnou vzdálenost a hlídám si tempo, už nesmím nikde zastavovat. Protože je to poslední autobus, kterým se můžu dostat domů, musím ho za každou cenu stihnout, takže se za chvíli rozhodnu zase kousek klouzat po sjezdovce až k rozcestí Pod Hromovkou. Dál už je to jen kousek a velice pohodlně. Nakonec mi zbývá asi 20 minut do odjezdu autobusu, zastavím se i v IC, abych si prohlédla vizitky, jestli nemají nějakou pěknou zimní, ale žádnou nevyberu. Také si fotím vánoční výzdobu – osvětlení na mostě a betlém u vánočního stromu. Autobus jsem stihla a příjemně v něm odpočívám a čtu, líbí se mi když jedu delší vzdálenost bez přestupů a až na konečnou, nemusím nic hlídat.
Vánoční výzdoba ve Špindlerově Mlýně
Page updated
Google Sites
Report abuse