(na kole)
10.5.2022
Dneska vyrážím na výlet trochu později, takže jsem se rozhodla nejet nikam daleko, poprvé za letošní rok vytáhnu kolo a je to první pořádná projížďka v okolí Liberce skoro po dvou letech, takže se ještě trochu zdržím dofukováním pneumatik a vyjíždím až kolem 11 h. Je už pěkně teplo, po chvíli sundavám mikinu a jedu jenom v tričku bez rukávů. Prvních asi 8 km se ani nepotřebuji dívat do map –kolem přehrady, přes Harcov a kolem Lukášova do Jablonce snadno trefím. Jindy mi připadalo, že tady jezdí hodně aut, ale touhle dobou už jsou všichni asi tam, kde potřebují být a na silnici je klid.
Nádrž Starý Harcov
Před Jabloncem je první větší stoupání, dostávám se do 520 m n. m. Původně jsem plánovala jet po cyklotrase k přehradě Mšeno a stoupat lesem do Jindřichova, ale při koukání do map se rozhodnu jinak, raději po asfaltu než po nějakých neznámých možná šotolinových cestách a také stoupání se mi zdá pozvolnější. Projedu Loučnou nad Nisou a hurá na Velký Semerink, kde se v několika zatáčkách dostávám na vrstevnici v 650 m n. m.
Výhled z Velkého Semerinku na Kotel (vlevo) a Loučenský vrch (vpravo)
Odbočuji doprava na vedlejší silničku a brzy se dostávám k PR Malá Strana. Mojí hlavní motivací sem jet je touha vidět prstnatce májové (naše orchideje), takže při první příležitosti zastavím, odtáhnu kolo dál od silnice a v trávě pátrám po kytkách. Brzy je mi jasné, že jsem tady příliš brzy, kvetou tu teprve sasanky, jako by jaro teprve začínalo. Vedu kolo až k naučné tabuli u Maxovského rybníka. Dozvím se z ní, že rybník je tu od roku 1922 a voda z rybníka tehdy sloužila pro pohánění brusíren.
Cesta k Maxovskému rybníku
Sasanky u Maxovského rybníka
Blatouchy u potoka
Maxovský rybník
Z téhle a ještě z další naučné tabule se dozvím také pár informací o chráněném území – jde především o ochranu nejzachovalejších mokřadních až rašelinných luk. Vyskytují se zde vzácné druhy rostlin jako např. všivec bahenní, který nenajdeme nikde jinde v Jizerských horách. Kvete během června a července. Můžeme tu najít rosnatku okrouhlolistou a kromě prstnatce májového také prstnatec Fuchsův a další vstavačovité rostliny – pětiprstka žežulník a vemeník zelenavý. Dalším ohroženým a chráněným druhem je léčivá prha arnika. Louky PR však nejsou zajímavé jen přítomností jednotlivých vzácných druhů, ale celkovou pestrostí a zachovalostí rostlinných společenstev.
O dva týdny později jsem se sem znovu podívala a našla aspoň ty prstnatce májové. Jeden rostl na kolci hráze mezi kameny, ostatní byly tak daleko, že jsem si jich všimla jen díky výrazné barvě, přiblížila jsem si je ve foťáku a pak jsem se ještě zula a bosky přešla kus mokřadu blíž k nim.
Prstnatce májové
Pak se od rybníka vracím na silničku. Hned u téhle pěšiny je další zajímavost – naučná stezka kolem domu se zahradou, kde bydlí smečka psů husky. Zrovna je tam na návštěvě nějaká školní skupinka a děti se dozvídají něco o psech a pak si je mohou jít pohladit.
Husky
Daleko nedojedu a už zase zastavuji, tolik se mi líbí výhledy:
PR Malá Strana
Kostel v Horním Maxově
V Horním Maxově odbočím doleva a celou PR tak objedu. Jede se mi moc příjemně, až do chvíle, kdy se vrátím na cyklotrasu, ze které jsem předtím odbočila, nyní začínám s prudším stoupáním, které se ještě zvětší, když odbočím na vrchol Severák. Neúspěšně na vrcholku hledám kešku (už podruhé během několika let) a pak tlačím kolo ke Slovance, cesta je samý kořen, mmožná by mi to šlo lépe, kdybych se ze Severáku vrátila a ke Slovance jela po silnici o kus dál. Ze Slovanky je pěkný výhled na Jizerky (Holubník, Jizera…) a na černou Studnici.
Výhled ze Severáku na Hrabětice
Sjezdovka Kampa na Severáku
Rohledna Slovanka
Výhled na Jizerky z rozhledny
Potom ještě odbočím k Seibtově studánce a doufám, že si tam naberu vodu. Voda v ní sice je, ale na povrchu plave listí, pyl a kdoví co ještě, uvnitř je i nějaký odpadek, takže vodu neberu, sednu na kolo a za chvíli jsem doma, protože do Liberce je to pořád z kopce (s výjimkou krátkého úseku stoupání v Bedřichově), a to docela prudkého, skoro stále brzdím.
Seibtova studánka