12.7.2021
Výlet na Lysou skálu začínám v České Lípě, je ideální počasí na výšlap, hezky teplo, ale ne horko, většinu dne polojasno a k večeru nebe bez mráčku. Proto jsem zvolila dlouhý okruh s návratem zase do Lípy, jinak by se dala trasa podstatně zkrátit na pouze ta nejzajímavější místa – dojet vlakem do zastávky Jestřebí a na konci jet už z mnohem bližších Zákup. Myslím, že někdy v zimě nebo na podzim se sem znovu podívám, protože mi Lysá skála úplně učarovala, a zkrácení se bude hodit, dneska jsem totiž ušla 35 km.
Mezi Českou Lípou a Okřešicemi jsem si užívala pohled na krásné louky a byla překvapená, kolik mně neznámých kytek tady kvete, tři z nich jsem si vyfotila k pozdějšímu určení (zatím stále nevím, co to je). U Okřešic jsem odbočila ze značené cesty, abych se podívala na skály v bývalém lomě a na výhled, také využiju toho, že je léto a všude kolem spousta borůvek a dopřeji si první ochutnávku, během dne jich bude ještě spousta.
Hvozdík kropenatý
Výhled u Okřešic
U Srní se procházím po okraji pískovny, písečné duny jsou fascinující, připadám si jako někde na Marsu:
V pískovně u Srní
Teď z mapy zjišťuji, že jsem si nevšimla přírodních koupališť Provodínská pískovna a Brejle, kde bych určitě jednou ráda vyzkoušela koupání (tentokrát na to bylo málo času a celkem chladno). Popis zní lákavě: „Přírodní koupaliště vzniklo těžbou písku a v současnosti je obklopeno lesíkem. Svůj název získalo díky svému tvaru. Voda je čistá a proto vhodná pro koupání.“
V Provodíně se zastavím na svačinu/oběd u stánku s občerstvením a už se blížím k Lysé skále. Zdola vypadá úžasně, ale to není nic proti tomu, jak na mě zapůsobí její zdolávání (velmi příkrý skalnatý svah, v jednom místě s pomocí řetězu) a kruhový výhled. Asi nejvíc se mi líbí pohled na louky pode mnou, zalesněné kopečky v okolí (Lysá skála je jen jedním ze šesti Provodínských kamenů, jako jediná je bez lesa) a poznávání známých vrcholků – Ralsko, Klíč, Bezděz…
Lysá skála
Sotva přijdu a vytáhnu foťák, hned mi krásně zapózuje otakárek, ještě ho pak několikrát vidím poletovat kolem, ale už si nikam nesedne.
Výhled z Lysé skály
Když se dostatečně pokochám, odcházím, ale slibuji si, že se sem určitě brzy vrátím, připadá mi to jako nejkrásnější místo, na které jsem zatím v Libereckém kraji narazila (ale to jsem si asi říkala i o Popově skále, když jsem na ní byla poprvé, o Stříbrníku, o Boreckých skalách i jednom tajném zákoutí pod Kozákovem a spoustě dalších míst, která mi napoprvé vzala dech).
Protože vím, že mě čeká ještě dlouhá cesta a odpoledne už pokročilo a brzy se z něj stane podvečer, vynechám původně plánovanou zacházku na Dlouhý vrch s opevněním a vyhlídkou a nudnou cestou po zelené kolem obory Velký Dub pokračuji k dalším zajímavostem – ke skalní bráně a jeskyni Psí kostel. Obojí je pěkné, udělám pár fotek, řeším odpovědi na otázky v geocachingu, jsou tu totiž dvě earth cache, hledám otisky mušlí a když se dostatečně pokochám, vyrazím na opět trochu nudnější cestu dál. Trochu závidím cyklistům, žlutě značená Hradčanská cesta je sice písčitá, ale i tak se po ní určitě dobře jede a líp by to utíkalo. Teď už svítí sluníčko, kochám se třpytícími se listy dubů a vůní borovic.
Skalní brána
Psí kostel
Nedaleko od Brenné přicházím na červeně značenou cestu, do České Lípy to mám ještě 9 km, chvíli přemýšlím, jestli nejít do Mimoně - 8 km, ale pak se rozhodnu pro mnou zatím neprochozenou cestu podle původního plánu do Lípy. Škoda, že jsem se nepodívala do mapy a nezjistila, že by se dalo jít ještě do Zákup a bylo by to asi jen 4 km. Aspoň jsem se takto znovu podívala zdálky na Lysou skálu.
Projdu Heřmaničky a kolem Žizníkovského rybníka a už jsem na okraji České Lípy. Protože do odjezdu vlaku mám ještě víc než hodinu, udělám si odbočku na Hůrku s vyhlídkou.
Výhled na Ralsko
Vyhlídka na Hůrce