Lisovská skála

10.4.2020

Po několika letech zase mířím do Žďárských vrchů. Na výlety za památkami se nesmí kvůli pandemii koronaviru, do lesů zatím můžeme, i když i venku vznikají problémy tím, že je moc lidí na jednom místě. Snažíme se tedy vybírat místa spíše turisticky nezajímavá, snad jen tenhle jeden výlet trochu vybočuje z řady ostatních a stojí za zaznamenání.

Zaparkujeme v Milovech u Poslední míle a vyrazíme k Malínské skále. Cestou si ale na rozcestníku všimnu, že jen kousek od nás jsou Dráteničky a nechci je minout bez povšimnutí, takže k nim také odbočíme a než na skálu vylezeme, zastavíme se i u monumentu Radka Jaroše (horolezce). 

Z louky mezi monumentem a skálou Dráteničky je hezký výhled na Blatiny. Výstup na samotnou skálu zdolávám poprvé, trochu tuším, že bude nejlepší ji skoro celou obejít, jdeme podél západní stěny, našli jsme tam skalní okno, dá se jím prolézt a na jeho druhé straně je dobrý přístup na hřbet skal. Část se dá jít celkem pohodlně až do místa pod nejvyšší partií skal. Potkávám tam manželský pár, pán vypadá, že by rád vylezl na vrchol, už to prý zkoušel, ale dostal se jen do půlky a dál si nebyl jist, jestli by pak dokázal i slézt dolů a manželka ho od dalších pokusů odrazovala. Radí mi, kudy bude nejlepší tam vylézt a fotí mě na vrcholku. Trochu jsem se bála, ale dá se to i bez horolezeckého vybavení, chce to boty, které dobře drží na skále a s citem ve špičce.

Celá rozradostněná slezu dolů, kde na mě čekají ostatní a vracíme se  na rozcestí pod Dráteničkami a pak po červené pokračujeme na Malínskou skálu, na kterou se dá také vylézt a je to mnohem snadnější. Také je na ní víc lidí. Moc se mi líbí na jižněji položené skalce, která je v mapě označená jako Výspa. Je z ní pěkný pohled na Malínskou a nikdo kromě mě na ní není. Mám radost, že nepospícháme a můžu si všechny skály obejít a pořádně prozkoumat.

Potom bych se ráda podívala na Čtyřpaličaté skály, také se na ně dá vylézt a hodně by mě to lákalo, ale nemůžeme stihnout všechno, i bez této skály už jsme výlet hodně protáhli a rodiče začínají být unavení a hladoví, nebudeme na večeři doma v obyvklou šestou hodinu. Zastavíme se ještě pro jednu kešku, kterou jsem včera vyluštila, dalo mi to dost práce, tak ji tady nechci nechat. Krásným bonusem na závěr je bezva výhled od přístřešku V Hutích na celý hřeben, kde jsme dnes chodili - od Dráteniček, přes Malínskou skálu, zaoblené kopce Suchý vrch a Křovina a špičatější vrchol Devět skal.

Nakonec procházíme údolní nivou meandrující Svratky, u krmítka na jedné zahradě zahlédneme vzácného hýla rudého a jsme zpět na parkovišti u Poslední Míle.