Hořice - Lázně Bělohrad

29.11.2020

Konečně po delší době mám volný den a určtitě ho chci strávit venku. Skoro všude je však hlášen déšť nebo sněžení, na horách více, v nižších polohách méně, úplně bez deště by mohlo být u Hořic, vyrazíme tedy tam. Těším se, že se podívám na místa, kde jsem byla asi před dvaceti lety, ale vůbec nic si z toho nepamatuji.

Do Hořic přijíždíme asi v 11 h. Nemáme moc času, pokud chceme stihnout celou naplánovanou vycházku asi na 20 km, máme spoustu nápadů, co by se tady dalo navštívit. Začneme východní částí Hořic, projdeme se Smetanovými sady k soše Krakonoše, Mikoláše Alše a husitům (stojí tady ale ještě několik dalších soch, samozřejmě nesmí chybět Bedřich Smetana).

Pak se vrátíme skoro až k náměstí, odkud jsme předtím vycházeli a zamíříme k severu ke dvěma rozhlednám (nyní uzavřeným) – pěkná kamenná Masarykova věž samostatnosti a obyčejná kovová vysoká – Hořický chlum.

Cestou K. V. Raise přicházíme k rozcestí Byšičky a krásnému kostelíku s křížovou cestou a dřevěnou sochou poustevníka. Už se blíží západ slunce, z každého paprsku, který vykoukne zpoza mraků máme radost, protože všude jinde na severu Čech teď nejspíš prší a slunečných dní je na podzim méně, než potřebujeme.

 Závěr výletu si užijeme – fotíme se s dřevěnými sochami okolo rybníka Pardoubek, je jich tam asi dvacet. Stezka se jmenuje pohádková, ale kromě předvídatelného výskytu vodníka a čarodějnice jsou tu i sochy, které rozhodně překvapí a pobaví. Mě se moc líbila propracovaná truhlice s pirátským pokladem, kterou hlídá obrovský sup nebo třeba obří pavouk jako z 2. dílu Harryho Pottera. A také tam mají roztomilou malou Lochnesku.