Severák

17.12.2018

Z minulého výletu ve sněhu jsem byla nadšená, plánuji tedy hned po dvou dnech další. Tentokrát vyrazím z Josefova Dolu, přes Dolní Maxov a rozhlednu Slovanku a dál zase pěšky až do Liberce. V Dolním Maxově se mi líbí roubenky a byl by tady i hezký výhled na údolí řeky Kamenice, kdyby byla lepší viditelnost.

U rozhledny Slovanka se rozhoduji, zda pokračovat po zelené na Hrabětice, nebo po červené přes kopec Severák. Líbí se mi úzká vyšlapaná pěšinka po červené, takže zamířím tam, s tím, že si jen nepatrně prodloužím trasu a pak se po silnici do Hrabětic také dostanu. Nakonec jsem za své rozhodnutí velmi ráda, protože na Severáku se mi moc líbily tamější skály. Dokonce jsem na jednu vylezla. Viditelnost byla pořád hodně špatná, snad i kvůli umělému zasněžování sjezdovek na Severáku.

Pokračuji do Hrabětic a po zelené k rozhledně Královka. Jdu sice po silnici, ale není skoro žádný provoz a líbí se mi, že nešlapu běžkařům ve stopě, oni totiž jezdí po louce vedle silnice. U Královky najdu keš, která je tak dobře schovaná, že nezapadá sněhem. Moc se mi líbí brodit se sněhem v lese a kochat se starými stromy, sněhem na jejich větvích i na kamenech, které tu jsou na každém kroku.

Z Bedřichova jdu po červené značce k Rudolfovu a dál až do Liberce. Kdybych si někdy chtěla udělat túru speciálně po rozhlednách, nevynechala bych Libereckou výšinu, dneska ji však klidně obejdu. Trochu jsem si dělala starosti s tím, že půjdu po běžkařské trase, ale sníh je tady tvrdý a nebořím se, navíc tohle ani není úplně hlavní běžkařská trasa. Dolů by se jelo dobře, nahoru bych to vyšlapávat tedy nechtěla.

Pak mě čeká ještě závěrečná část přes město, trochu mě začínají bolet nohy a zebou ruce, takže už se těším, až si doma udělám horký čaj a vlezu s knížkou pod peřinu. V centru jsem překvapivě brzo - kolem 14 h. Ušla jsem 20 km.