Sobota 11.3.2023
Volný víkend jsem chtěla původně strávit na běžkách, nejspíš pro letošek naposled a pak už bych si ráda začala užívat jaro, potvrdila jsem účast na dvoudenním výletě s horolezci a těšila se do Krkonoš, ale večer jsem zjistila, že ČHMÚ vydal výstrahu na silný vítr pro celou republiku s vysokým rizikem právě v Krkonoších, na hřebenech by měla být úplná vichřice (až 110 km/h). V noci jsem špatně spala, poslouchala jsem vítr za oknem a přemýšlela a nepřízeň počasí mě strašila i ve snech, takže jsem ráno svou účast odřekla. Začala jsem dumat nad tím, kam by se mi líbilo jet, kde jsem už dlouho nebyla. Zvolila jsem výlet do skal, protože ty nikdy nezklamou, i když by bylo zataženo, blátivo a deštivo. Vymyslela jsem variantu cesty, jak se podívat i na místa, kde jsem ještě nebyla a o půl desáté jsem vyjela.
Přibližná trasa (gps se dneska moc dobře nechytala)
Byla jsem příjemně překvapená, že je sníh i tady v nížinách, krásně držel na větvích stromů a byl navátý i na jejich kmenech, takže všechno vypadalo pocukrovaně a já byla od první chvíle nadšená a vydrželo mi to až do večera.
Místo, kde modrá značka opouští Doubravici (část Hrubé Skály)
Ze všeho nejdřív si chci znovu projít Dračí skály, moje oblíbené místo. Jdu k nim přímo od skály Osudová (s maličkým skalním oknem, je u rozcestí a je to také jedna z mých oblíbených a často focených skal). Patří k nim Dračí věž (asi nejvyšší, nejširší), Dráček (menší, blízko u cesty) a Dračí zub. Od Dračí věže je pěkný výhled na skály Větrník a List (se skalním oknem, kdyby nebylo mokro, bez problému bych k němu vylezla).
Skalní věže Větrník (vlevo) a List (vpravo)
Dračí věž, Dráček a Dračí zub (zleva doprava)
Projdu pod Mariánskou vyhlídkou po neznačené cestě, pár desítek metrů jdu po žluté značce a brzy z ní odbočím a jdu Malebným údolím, což je první z míst, kde jsem ještě nebyla.
Malebné údolí
Od rozcestí U Adamova lože jdu asi 200 m zase po značené cestě, potkávám první lidi a okamžitě se těším, až budu zase na cestě sama. Chvíli poté, co odbočím, procházím sevřenějším údolím a přemýšlím, jestli cesta vede spíš rovně nebo trochu doprava, rozhodnu se pro variantu rovně, ale pak se vrátím a aspoň nahlédnu doprava, protože mi připadá, že by tam mohl být převis. A mám pravdu, je tam krásná průchozí jeskyně a vznikne tady jeden z mých nejlepších dnešních fotoúlovků. Chtěla jsem si tady v suchu sednout a najíst se, ale v tom nadšení z objevu jeskyně jsem na to zapomněla.
Jdu po hřebeni k ostrožně, na které stával v 13. - 15. století pravděpodobně dřevěný hrádek Radeč. Překonat bývalý příkop vyžaduje trochu šikovnosti. Na konci ostrožny je trochu výhled na protější svah a za svou snahu jako bych byla odměněna i nesmělými slunečními paprsky. Slunce dneska vykoukne asi pětkrát a mezi tím se vždycky obloha zcela zatáhne a začne sněžit. Takové trochu předčasné aprílové počasí.
Výhled z jeskyně
Zaniklý hrad Radeč
Údolím jižně od ostrožny sejdu k modře značené cestě a míjím krásnou malou skalní věž zvanou Kapelníček. Pak si vzpomenu, že jsem chtěla jižně odtud ulovit dvě kešky a teprve potom jít na Radeč, ale nevadí, je to odtud kousek, zamířím tedy k jihu. Na rozcestí Pod Nouzovem odbočím na zelenou značku a z ní záhy znovu odbočím, a to doprava. I v mapách je tam značená skalní brána. Je malá, ale moc krásná. Kousek od ní je první z těch keší. Zrovna jsem si hledala o bráně informace, krátce jsem vzhlédla a překvapením mi div nevypadl telefon z ruky, brána byla přímo vedle mě. Tak blízko u cesty jsem ji nečekala. Udělala jsem několik fotek a v domnění, že keš je earthcache, jsem se s bránou vyfotila a odcházela, než mi došlo, že musím hledat i ukrytou krabičku.
Skalní brána u Drahoňovic
Kapelníček
Vracím se k zelené značce a po pravé straně hledám ve skalách skalní most. Ten mi nepřipadá tak krásný a přístup k němu je docela špatný. Samotná keš mě také nenadchne, asi hlavně proto, že je obtížně dosažitelná, což není poznat podle počtu hvězdiček.
Protože zeleně značená cesta byla nepříjemně blátivá, vylezu od skalního mostu raději nahoru na louku a pak jdu kus po silnici a po modré značce až k rozcestí Pod Radčí. Zelená značka mě odtamtud vede hezkou, snad vytesanou, cestou ke kapličce v Radči. Tato kaple byla postavena roku 1836. Ve štítovém výklenku je asi 60 cm vysoká socha sv. Jana Nepomuckého.
Skalní most se zapeklitou keškou
Vytesaná cesta pod Radčí
Kaplička v Radči
I další část vycházky se nechám vést značenými cestami, uvažuji, že možná až do Turnova, ale pak zase potkávám dost lidí a zatoužím po klidu, a tak na rozcestí U Kavčin odbočím a jdu dolů ke Skále všech dětí, která vypadá jako domeček a pak zase nahoru na rozcestí U Konic. Na vrchol Na Konicích se také podívám. Tím končí moje objevitelská výprava, dál jdu po červeně značené cestě, kde už jsem byla mockrát, znovu vylezu na vyhlídku Hlavatice a pak pokračuji do Turnova. Obvykle se tam držím červené značky, dneska udělám výjimku a jdu se poprvé podívat k židovskému hřbitovu, který znám zatím jen z autobusu.
Skála všech dětí
Hlavatice
Výhled na Turnov
Židovský hřbitov v Turnově