Křemešník

16.4.2020

Ještě než jsme zaparkovali v Sázavě, kde začíná náš hlavní výlet, podívali jsme se k nedalekému malému zatopenému lomu, zavedla nás tam samozřejmě slibně vypadající keška. Její nalezení bylo mnohem těžší, než jsme předpokládali, protože momentálně je tam spousta spadaných stromů. Ale bylo to o to zajímavější, připadala jsem si jako děcko na prolézačce, když jsem se potýkala se škrábajícími větvemi padlých smrků. Lom se mi docela líbil, takové tiché kouzelné místo, ani mi nevadil ten žabinec na hladině, neměla jsem přece v plánu se tam koupat.

Po nalezení kešky jsme tedy autem přejeli do Sázavy (co tady dělá další obec Sázava, když stejnojmenná řeka je odtud tak daleko?) a pěšky vyrazili po žluté značce vzhůru na úbočí Křemešníku. Nejdřív jsme ho obcházeli po naučné stezce a až nakonec vylezli na jeho vrchol:

Neznačenou cestou se dostaneme na skalnatý hřeben, kameny jsou tady celé obalené mechem, les je světlý, převážně bukový a přeřvávají se tu ptáci, takže se mi tady moc líbí. Zachytit tu atmosféru fotoaparátem se mi ale nedaří tak, jak bych chtěla.

Potom si obejdeme všechny zajímavosti na vrcholku - kostel Nejsvětější Trojice, Větrný zámek, restauraci (prodej z otevřeného okénka a venkovní posezení) a rozhlednu (ta je zavřená). Zaujal mě Větrný zámek a informace, které jsem o něm vyčetla z map - Sochař a tvůrce medailí Josef Šejnost si zámeček nechal postavit v letech 1930-1934. Zamýšlel zde zřídit muzeum medailí. Zajímavostí je, že na věži objektu sedí sedm skleněných havranů, které připomínají pohádku O sedmi bratrech. Proto je někdy tato stavba nazývána také jako Havraní zámek. V současnosti je objekt v soukromém vlastnictví a je veřejnosti nepřístupný.

Odtud sejdeme křížovou cestou k Zázračné studánce a jdeme po zelené značce k rybníkům Dolní, Prostřední a Horní Ivaniny a ke zbývajícím studánkám. Rybníky mají hezky čistou vodu.

Okruh dokončíme po zelené značce přes hájovnu Korce, s malou odbočkou na nezajímavý vrchol Čihadla a po silnici do Sázavy.