Ještěd v zimě

4.1.2019

Na přibližně jedenáctikilometrový okruh si necháváme celý den volna, protože je docela dost sněhu, a tak chůze v něm bude obtížnější než obvykle.

Začátek cesty k Dvořákově kříži mi uteče velmi dobře, přestože se docela prudce stoupá. Mám radost ze sněhu, který čerstvě napadl včera a předevčírem, jinak Vánoce byly samozřejmě na blátě, i když do poslední chvíle nebylo jasné, jestli přece jen nebude bílo.

Jdeme po žluté značce na Výpřež a pak k zajímavé skále Kamenná vrata. V létě se dá na skálu vylézt, teď v zimě mi to připadá moc nebezpečné, vylezu tedy jen asi metr vysoko, rozhled je i odtamtud docela pěkný, když se chvílemi aspoň trochu rozplyne mlha.

Kamenná vrata

Výhled z Kamenných vrat

Lesní cesta, sněhu je tady asi 20 cm

Potom směřujeme ještě k jedné vyhlídce - Červený kámen, vidět samozřejmě zase není skoro nic, ale je tam hezky, jak je všechno omrzlé - skála, zábradlí i okolní stromy. Ještě chvíli otálení a už bychom byli omrzlí také.

Poprvé potkáváme několik skupinek lidí, tahle cesta se sjíždí i na bobech / sáňkách a jiných dopravních prostředcích určených na sníh. Poslední kilometr na Ještěd. Nevšimla jsem si, že na rozcestníku bylo napsané Ještěd, odb., takže ještě jednou - poslední půl kilometru na Ještěd! Stoupání sněhem dává místy zabrat, i když poslední úsek je dost prošlapaný a pak i po silnici, kde se nám to ale naopak na rozježděném sněhu zase boří a podkluzuje. U vysílače strašlivě fouká, rádi se schováme do restaurace. Ceny za jídlo jsou přemrštěné, levnější bufet je však momentálně zavřený. Tak se spokojíme s polévkou a pitím a po asi hodinové pauze se vydáme zase do vichru. Naštěstí po pár set metrech se dostáváme do nižších poloh, kde nás chrání stromy a je zase dobře.

Hotel a vysílač na Ještědu

Docela jsem se těšila na Vířivé kameny a Malý Matterhorn, ale nakonec pokračujeme po silnici, místo abychom skály víc prozkoumali (minimálně ten Matterhorn je schovaný v lese). Je mi totiž zima a už se velmi těším do tepla. Dole jsme za necelou hodinu.