2. Stoupání k Lacul Urlea

19.8.2019

Vstáváme asi v 7:30, děláme k snídani ovesnou kaši a filtrujeme vodu (mačkání lahve nám trvá docela dlouho, pokaždé s tím strávíme tak deset minut). Čekáme na slunce, abychom vysušili stan. Objeví se u nás dva přátelští psi, jsme ostražití, Lukáš si už chystá hůlku do ruky, kdyby nás chtěli napadnout, ale od těchto nám nic nehrozí, jak za chvilku poznáme.

Na cestu se vydáme asi v 10:15, nejdřív stoupáme lesem, asi v 12:45 jsme u rozpadající se chaty Urlea. Několikrát jsme se míjeli se skupinou sedmi Izraelců, oni tady zastavují a vaří oběd, my se rozhodneme vystoupat až na okraj lesa (cca o 200 m výš), nebyl to moc dobrý nápad, špatně se nám tam sedí a těžko hledáme kousek stínu.

Obr. 1 Důkaz o medvědí přítomnosti

Obr. 2 Chata Urlea

Obr. 3 Na hranici lesa

Potom ještě stoupáme docela příkře kosodřevinou a ochutnáváme u toho borůvky. Potkáváme dvojici Čechů jdoucí v protisměru, říkají, že studánek a potůčků je cestou dost a žádní agresivní psi. Jiný turista, kterého potkáváme, nás ale před psy varuje. To už jsme v sedle Mosa a další cesta je hlavně po vrstevnici. Zdálky vidíme stádo ovcí a dva psy, ale nejdou po nás, i když jeden je hodně daleko od ovcí, až u naší cesty.

Je tu červenobílý přístřešek, podle těch Čechů je ale lepší spát ve stanu, prý to v přístřešcích většinou smrdí a jsou tam myši.

Obr. 4 Mezi kosodřevinou a borůvčím, zakrátko zmizí i to a už se budeme pohybovat jen trávou a kamením

Jdeme až k jezeru Urlea a tam se utáboříme. Izraelci nás dohonili, ale zůstali o něco níže v přístřešku, úplně stejném červenobílém, jako byl ten předchozí. Je asi 19 h, když stavíme stan. Podle mapy jsme ušli 11 km s převýšením skoro 1 600 m - https://mapy.cz/s/letukasoca. Jsem hodně utahaná.

Obr. 5 Přístřešek

Obr. 6 Jezero Urlea