Orlice - Labe na paddleboardu

13.7. - 16.7.2023

V červnu jsem si koupila paddleboard, samozřejmě jsem ho hned vyzkoušela na přehradě v Jablonci a užila si dva dny pádlování na zatopeném lomu Kristýna, ale hlavní důvod, proč jsem ho koupila, bylo sjíždění řek – nezávislost na půjčovnách. Takové půjčení kajaku pro 1 osobu (protože sehnat parťáka je těžší, než sehnat plavidlo) přijde většinou na cca 250-300 Kč za den (a nejspíš něco navíc za odvoz lodě zpět). To je důvod, proč jsem nikde na vodě už pět let nebyla. Ačkoli mě nakonec při googlení ty ceny příjemně překvapily – během deseti let se asi vůbec nezměnily. Paddleboard v současnosti přijde na cca 5000 Kč, k tomu asi 1000 Kč za velký loďák a podle recenzí a zkušeností ostatních vydrží fungovat přibližně pět let.

Protože je paddleboard nafukovací a mám o něj strach, nechtěla jsem nikam na mělčinu, ale zvažovala jsem raději velké řeky. Dneska už vím, že mělčiny člověk potká i na velké řece a že paddleboard něco vydrží.

Další kritérium výběru byla dostupnost vlakem nebo autobusem, nechtěla jsem moc přestupovat a tahat věci daleko k vodě. Jako první mě napadlo jet z Hradce do Pardubic (obě města jsou z Liberce dostupná přímým spojem), ale na čtyři dny se mi to zdálo krátké, přidala jsem si tedy kus řeky ještě před Hradcem, z mapy a z fotek se mi líbila Divoká Orlice a ve skutečnosti pak také.

První den jsem tedy jela do Hradce, přestoupila jsem na vlak do Týniště nad Orlicí a pěšky k řece jsem to měla jen asi 500 m. Paddleboard je zabalený ve speciálním batohu a váží 7 kg. Stan a ostatní vybavení mám asi taky 7 kg, momentálně jsem všechno nacpala do téhož batohu, ale bojím se, jestli ho nepřetěžuji, a tak příště na ostatní věci raději využiju loďák a nesu je zvlášť. V rámci minimalismu jsem nebrala téměř žádné jídlo (jen müslityčky, patku chleba a miniklobásky 100 g), téměř žádné oblečení (pláštěnku, lehoučkou větrovku, triko na spaní a spodní prádlo) a boty jen kroksy, které mám na sobě celou dobu. Spacák mám tak tenký, že i přes příznivé teploty je mi v noci zima (kromě poslední noci, kdy je asi nad 20°C).

U mostu nafukuji paddleboard a udělám si radost první keškou, jinak na vytipované keše podél řeky většinou nejdu, protože se u nich nedá vylézt z vody, břehy jsou strmé a dost vysoké. Pádluji v plavkách a i když je zataženo, je dost teplo. Hned v první půlhodině plavby začíná pršet. Schovávám se pod stromy. V telefonu zjišťuji z radarových dat ČHMÚ, jestli to je jen krátká přeháňka, nebo něco většího, vzala bych si na sebe pláštěnku. Za chvíli to ale přejde a já znovu vypluji. Asi to bylo takové pokřtění. No, lepší než se vyklopit.

Řeka se mi moc líbí, střídají se štěrkové lavice s vysokými břehy, malé peřejky a klidnější úseky. Když se vynořím zpoza roku, často poplašeně odlétá volavka. Jednou zahlédnu i dravce, možná motáka. Tiše pádluji a asi 3 m ode mě plave vydra stejným směrem, než najde úkryt v břehu. Marně čekám na ledňáčky, sice tady žijí, ale žádného nezahlédnu. První den skončím pádlování u Sutých Břehů, tedy jen asi po 8 km. Měla bych sice ještě sílu pokračovat, ale k večeru začali štípat ovádi. Abych jim unikla, udělala jsem si ještě večerní procházku po okolních keškách, dál od řeky to bylo lepší, i když i v lese mě občas něco poštípalo, spíš tedy komáři.

Nedaleko za Sutými Břehy je první jez, pěkný, kamenitý, možná by se dal sjet na lodi, s paddleboardem si ovšem netroufám na žádné jezy, nechci si ho prodřít. Líbí se mi, že na mapy.cz je napsané i nakreslené, kudy se dá jez obejít (zleva/zprava).

Když jsem paddleboard dávala po prvé na řeku, měla jsem na něm už připevněný loďák a to už nehodlám opakovat, tak bych to sotva unesla, takže nejdřív sundavám loďák, povytáhnu paddleboard, odnesu jedno, odnesu druhé (v libovolném pořadí) a na vodě loďák znovu připevním pod gumičky. To budu opakovat u každého jezu, tedy i několikrát za den, jde mi to pak celkem snadno.

Druhý den jsem pádlovala od osmi hodin od rána asi do tří a ujela jsem po řece skoro 18 km. Místy to pěkně teklo, místy voda stála a musela jsem víc zabrat. Po pár hodinách sezení mě bolely kyčle a stoupla jsem si a pak jsem to střídala. Odpoledne mě už ale hodně bolely i ruce a záda a také dlaně, a to i přesto, že jsem měla většinu dne cyklistické rukavice, abych si dlaně moc neodřela o pádlo. Dopádlovala jsem do blízkosti Stříbrného rybníka, schovala jsem paddleboard do křoví, zamkla ho ke stromu zámkem na kolo a šla se ubytovat do kempu. Zbytek odpoledne a večera jsem se koupala v rybníce a četla.

Na této trase byl další jeden jez, přenášení nebylo dlouhé, jenom jsem měla trochu strach, jestli to zvládnu dost rychle, než se přijdou k řece napít krávy, aby mi třeba nestouply na paddleboard (a neodpluly!), zatímco budu přenášet lodní vak.

Na následující den se moc netěším, čekají mě tři jezy a průjezd Hradcem. Celé dopoledne ještě věnuji odpočinku, abych pak vydržela pádlovat do večera, plánuji někde přespat bez kempu, protože na trase Hradec-Pardubice žádný není, takže kdybych musela skončit s pádlováním už třeba ve tři jako včera, nevím, co bych pak dělala. Tady se mi o zábavu postará několik kešek v okolí kempu, udělám si 7 km procházku zdejším lesem. Využiji toho, že jsem v civilizaci a koupím si něco k jídlu, počítám s tím, že do večera pak už nic nebude (ale bylo).

Kolem dvanácté vyplouvám. Nespěchám, pádluji zvolna, užívám si slunce a vodu, několikrát si zaplavu a paddleboard táhnu za sebou na leashi (leash je bezpečnostní lanko, které si připevníte k noze, když pádlujete ve stoje a v případě pádu vám paddleboard neodpluje pryč ani při pořádném větru, používám ho také k upevnění paddleboardu ke stromu, když vystupuji na břeh a nechci paddleboard vytahovat z vody, když jdu třeba jen fotit).

Asi po třech kilometrech plavby si udělám další zastávku – za mrtvým ramenem řeky zvaným Jesípek je „Bufík U Lávky“ (otevřen st-ne od 15 h do 21 h). Posilněna se vydávám vstříc poslednímu jezu. Zastavím před ním, omrknu ho ze břehu, přenášení okolo by bylo hrozně dlouhé, ale protože je jez úplně suchý, můžu jít přímo po něm dolů. Hurá, mám to za sebou a dokonce to tady velmi příjemně teče.

Cestou jsem občas viděla rybáře, někteří mají natažená lanka přes celou řeku a radí mi, že to mám vzít prostředkem, někde jsem jim to také podjížděla, protože jsem neviděla, kam to přesně vede. Měla jsem obavy, že budou nabroušení, že jim ruším klídek, ale všichni byli přátelští, dokonce i ten který běžel kus po břehu, aby viděl, kudy jedu a mohl případně stáhnout návnadu blíž, abych mu to nepřetrhla. Když jsem ho viděla utíkat, zpomalila jsem, téměř zastavila, abych počkala, až si tam doběhne a řekne mi, kudy to nejlépe vzít, nakonec stačilo jen pokračovat prostředkem.

Ne moc daleko za posledním jezem jsem narazila na krásné místečko s prudším proudem, kterým bych se ráda nechala unášet (jen bacha na větve vrb), ale zároveň mě tam zaujala velká štěrková plocha a protože už bylo půl sedmé, rozhodla jsem se, že to tam omrknu a nakonec jsem tam postavila stan a další cestu si nechala na příští den.

Poslední den plavbu začínám kolem osmé hodiny, je docela chladno a zataženo, jsem ráda, že se nespálím. Potkávám na řece partu paddleboardistů, moc nepádlují, jejich hlavní zábavou je navzájem se shazovat. Jedou prý až do Pardubic, docela by mě zajímalo, jak to mají vyřešené tam, protože já jsem Pardubice vzdala, je tam dlouhá cesta od řeky na vlak.

Končím před polednem v Kuněticích, kde to mám od řeky k autobusu 300 m. Bohužel jsem nestihla ten v 11:24 a čekám až do 15:24. Jdu se podívat k restauraci, ale je zavřená, pak si dám aspoň zmrzlinu ve stánku u kostela a palačinky ve stánku na severní straně obce, kde také posedím víc než hodinu na louce s výhledem na hrad Kunětická hora.