Kolem Bílé paní

První zajímavostí je jeskyně Liščí díry, je zakreslena i na mapy.cz, ale asi bych se k ní nepodívala, kdyby mě nezaujala pěšinka odbočující ze značené cesty. Vydala jsem se vzhůru do svahu a hned jsem viděla, že uprostřed skal je otvor jeskyně. Když jsem přišla blíž, zjistila jsem, že se do ní dá vlézt po skále, ve které jsou vyšlapané stupínky, neleze se ani tak moc nahoru jako spíš horizontálně a kdyby to člověku uklouzlo, sveze se asi metr a půl po hladké stěně a asi další metr nebo dva volným pádem, chvíli na to koukám a říkám si, že pro horolezce je to procházka, dokonce jsou tam výborné chyty pro ruce, asi tři kroky zkusím, ale pak ztratím odvahu. Podívám se tedy aspoň doleva, kam vede vyšlapaná pěšina. S překvapením zjišťuji, že vede také do jeskyně, ale cesta se mi zdá úplně stejně špatná. Je vidět, že tu kdysi byly schůdky, jsou tu kovové tyčky, které přidržovaly nejspíš dřevěné schody, nebo možná tvořily zábradlí, protože na nich jsou zbytky provazu. Ve stěně je zbytek betonu. Vyšlapané díry do skály působí nedůvěryhodně, chvíli nad nimi dumám, ale nakonec vzdám i tento vstup a jdu (spíš lezu) ještě výš, až se dostanu na vyhlídku.

Pak si trochu odbočím do Konvalinkového dolu, ale žádné konvalinky tam bohužel neuvidím. Ani jsem moc nevěřila, že by tam nějaké mohly růst, ale kdoví, třeba je jen ještě moc brzo na konvalinky. Pokud bych si chtěla udělat jen krátký výlet a jít okruh po té modré, tudy bych se vracela, proto zážitky z Konvalinkového dolu nechám na konec.

Na rozcestí se podívám na informační tabuli a radostí div nevyskočím do vzduchu – zjistila jsem, že ta krásná čedičová skála, co ji už asi dva roky nemohu najít a lámu si hlavu s tím, kde asi je, je tady – je to ta Bílá paní! Už se těším, až ji uvidím.

Ztratila jsem značku a škrábu se namáhavě do svahu, ale nevadí mi to, touha co nejdřív spatřit ten přízrak mě pohání vpřed, dokonce si cestou zpívám (písničku od Madonny - Like a prayer, kterou jsem slyšela v autobuse a nemohu ji dostat z hlavy).

Po chvíli se proti obloze začne rýsovat skála, zamířím tedy přímo k ní. Svah je tu příkrý, ale i tak se dostanu přímo k Bílé paní.

Vede sem odbočka z modré značky, ale pokud bych přišla po ní, viděla bych skálu jen shora a z toho pohledu nevynikne její tvar hřebene.