Jedlový důl

23.5.2022

Odbočím na Veisův kopec, odkud je pěkný pohled na kostel v Horním Maxově s Jizerou a také je odtamtud znovu vidět rozhledna Bramberk. Od ní bych pak mohla pokračovat po zelené značce až do Josefova Dolu, ale rozhodnu se ještě jednou odbočit, přes rozcestí Pod Krásným jdu k Maxovskému rybníku, kde se mi podaří objevit prstnatce májové. Byla jsem je tu hledat už před dvěma týdny, ale to bylo ještě brzo. Dneska mám víc štěstí, ale také to nebylo snadné, z cesty nejsou vidět, našla jsem nejdřív jednu rostlinku mezi kameny na konci hráze a pak jsem jako prstnatce identifikovala nachové kytky v dálce pomocí přiblížení ve foťáku. Protože rostou v mokré louce, zula jsem si boty a bosky pokračovala blíže k nim, abych si je pořádně prohlédla a vyfotila si je.

Po téhle botanické exkurzi jdu na zelenou turistickou značku a po ní do Horního Maxova, opět si užívám bezlesí a výhledy. Je mi dnes trochu zima, oproti minulému týdnu s letním počasím je to dnes horší, dopoledne ještě svítilo sluníčko, teď to vypadá, že se na zbytek dne obloha zatáhla, beru si z batohu mikinu. Přicházím k zajímavé kamenné Brechschmiedově kapličce, uvnitř je pověst o tomto místním zbohatlíkovi z 18. století. Kdy byla kaplička postavena jsem se tam ale nedozvěděla a nenašla to ani na internetu.

Projdu skrz Dolní Maxov a Josefův Důl, kde se zastavím v infocentru pro razítko, vizitku vodopádů mám totiž už delší dobu koupenou a nenalepenou a konečně se dostávám k hlavnímu cíli dnešního výletu. Většinu času nejdu přímo po modré značce, ale korytem potoka, přeskakuji po balvanech nebo stoupám lesem podél vody. Zpočátku to je celkem snadné, dostanu se poprvé k Dolnímu vodopádu, odspodu fotím Pekelný vodopád, kde překvapeně zjišťuji, že jsem teprve v polovině cesty a už uběhly dvě hodiny, budu muset zrychlit. Navíc už jsem docela unavená, fotek mám spousty a přestává mě to bavit. Pak jdu tedy nějakou dobu po modré značce, jen na chvíli se vrátím k vodě a k těm nejdůležitějším vodopádům zase přijdu už normálně po modré. Koryto potoka je tam tak strmé, že by to snad ani jinak nešlo, ale kdoví, třeba si to někdy projdu bez bot přímo vodou. To bych ani nebyla já, kdybych si neudělala aspoň polokoupání, ne že bych musela brodit, ale chtělo se mi to vyzkoušet. Je to pěkně ledové, po minutě musím z vody. U těch horních vodopádů jsem kolem sedmé hodiny večer, kontroluji, do kdy jezdí vlaky, naštěstí jezdí každou hodinu a vidím, že i v 22:22, takže ještě vyrazím na dvě kešky nedaleko a pak tedy na vlak, stihnu už ten v 20:22.