Zimní Jedlová a Malý Stožec

11.1.2021

Asi před měsícem, když napadl na horách první sníh, jsem uviděla nádhernou fotku z Lužických hor – zasněžená a omrzlá rozhledna, bílé pařáty větví stromů kolem a modré nebe a zachtělo se mi vidět to také tak. Hned jsem si byla jistá, že poznávám Jedlovou, ač teď po splnění zadaného úkolu váhám, zda to nebyl Dymník, z Liberce to na Jedlovou není vlakem + pěšky tak daleko, tak proč ne. Na dnešní den sice nehlásili přímo jasno, ale s trochou štěstí slunce vykoukne aspoň chvílemi, věřila jsem, sbalila jsem svačinu, termosku s horkým čajem, péřovou bundu a kulicha na sebe, přece jen – bude tam celý den kolem -5°C a jede se na výlet.

Vyrážím od vlaku ze zastávky Jedlová asi v 11 h. Původně jsem tu sice plánovala být už kolem deváté, ale to by znamenalo z Liberce vyjet už v sedm ráno, a to jsem nebyla schopná tak brzy vstávat. Cestou na Jedlovou se pokouším ulovit jednu keš, ale nedaří se mi, není to ani způsobeno přítomností sněhu, měla by být odlovitelná kdykoli, ale nevidím asi to správné místo. Jmenuje se “Bez šance”, tak co tady vůbec dělám? Protože svítí sluníčko, aspoň tedy chvílemi, pospíchám na vrchol udělat si vysněnou fotku, která se mi ale potom nelíbí tak jako ta na internetu – tam byla rozhledna celá ozářená sluncem a kolem ní ty větve…

Cestou dolů se zastavím v bývalém lomě na neznačených cestách jižně od vrcholku, pak se po pohodlné silničce, která nyní slouží i jako běžkařská trať, dostanu na žlutě značenou cestu k Malému Stožci. I tady jezdí lidé na běžkách, ale protože je to silnice a jezdí se po ní i auty, nijak jim stopu my pěší neničíme, jdeme v kolejích vyjetých auty a mezi nimi jsou uprostřed vyjeté stopy běžkařů, ideální uspořádání.

Malý Stožec mě příjemně překvapí krásnou skálou, malebnými břízkami na vrcholku a navíc zrovna na západě oranžoví obloha, i když do západu slunce zbývá ještě hodina. Mám radost z pěkných fotek. Zůstanu tam asi čtvrt hodiny, ale protože dost fouká, musím odejít a hýbat se.

U přístřešku pod Malým Stožcem je rozcestník a na něm informace, že na vlak do Jedlové to je 2,5 km, vzhledem k tomu, že do odjezdu prvního vlaku, který jsem si poznamenala pro možný návrat, zbývá jen asi dvacet minut, rozhodnu se, že se ho nebudu pokoušet stihnout, v mapě jsem ještě zkontrolovala vzdálenost přesněji – je to 2,8 km, tak to nemá vůbec cenu se snažit na něj běžet, navíc v tom sněhu jsem pomalejší než normálně. Přemýšlím, co tedy budu dělat, než pojede další a jako nejlepší nápad se mi zdá podívat se ještě jednou na skálu Konopáč, kde jsem byla asi před měsícem nebo dvěma, ale pak si nedaleko Jedlové všimnu, že na Tolštejn je to jen kilometr a rozhodnu se, že se raději podívám tam. Do odjezdu dalšího vlaku mám hodinu a nakonec to mám jen tak tak, že ho stihnu. Na Tolštejně se mi moc líbí, jenom tam strašlivě fouká.