4. Funchal

(pokračování)

Sobota – 4.9.2021

Check-in v hotelu ve Funchalu má být ve dvě, ale nestihli tam uklidit pokoj, takže jim tam jenom necháme batohy a jdeme se projít. K obědu vyzkouším tradiční rybu espada s pečeným banánem. Po ubytování v hotelu jdeme na další průzkum Funchalu, vykoupeme se v moři, podíváme se k pevnosti a projdeme uličku Santa Maria, kde mají skoro všechny domy nějak pomalované dveře, případně i fasády. Je tam spousta restaurací a obsluha se nás snaží do nich nalákat, což mi není moc příjemné.

Zastavíme se na zmrzlinu a v přístavu se podíváme na repliku lodě Kryštofa Kolumba, jmenuje se také Santa Maria, byla jeho vlajkovou lodí, na objevitelské cestě ji doprovázely ještě lodě Pinta a Niña.

Neděle – 5.9.2021

Po snídani jdeme na procházku po pobřeží, a to až do Câmara de Lobos. Loď Santa Maria nyní vidíme na moři, jsme trochu zklamaní, že nemá rozvinuté plachty a pluje pomocí motoru (což jsem čekala, ale ty plachty mohli rozvinout aspoň pro parádu).

Cestou si dáme zmrzlinu, mají ji tady tak skvělou a dávají velké kopečky, že se na ni zastavíme i cestou zpět. V Câmara je zajímavá výzdoba ulic – má upozornit na odpady v moři, jsou tu igelity, plechovky, kanystry, najdeme i obrazy vyrobené třeba z plechovek na dveřích. Po prohlédnutí městečka zajdeme na salát a sendvič a jdeme zpět. Několikrát během dne prší, jednou nás déšť zastihne i na pláži při koupání, hned je mi zima, ale po chvíli zase svítí slunce a je vedro.

Pondělí – 6.9.2021

Ráno zjišťujeme, jak se dostat do botanické zahrady, číslo autobusu, který tam staví, zjistíme v českých mapy.cz, na webu horariosdofunchal.pt je možné si zobrazit kteroukoli linku s odjezdy z centra, zbývá už jen zjistit odkud přesně, s tím nám poradí recepční hotelu.

Přestože já domů dnes ještě neletím, mám takový ten předodletový stres i za Honzu, který se zdá být v klidu.

K botanické zahradě jede přímý autobus z centra (za 1,95 eur), jezdí málo často, ale máme štěstí, čekáme jen necelých 10 minut. Prohlídka zahrad nám trvá asi dvě hodiny. Snažíme se najít vavřín vznešený, ale místo něj narážíme nejčastěji na okoteu zápašnou (Ocotea foetens), která také patří mezi vavřínovité, roste na Kanárech, Azorech a tady na Madeiře. Pak nám dojde, že jsme v oddělení endemitů a vavřín není endemický, proto ho tu nemůžeme najít. Jsme trochu zklamaní, že jsme ho nenašli ani pak v jiných částech zahrady, třeba v arboretu.

Odpoledne se vrátíme ho hotelu pro zavazadla a Honza odjíždí na letiště, zatímco já si jdu nakoupit zásoby potravin na další dny a během toho mě napadne, že bych tady mohla strávit ještě jeden den a stihnout se podívat na Monte Palace s údajně nejkrásnější zahradou (botanickou zahradou?) na světě. Najdu na ineternetu adresu levnějšího hostelu a ubytuji se tam. Mám radost, že centrum města už znám tak dobře, že mohu chodit bez mapy. Celé odpoledne pak strávím na pláži a den zakončím procházkou k přístavu.

Úterý – 7.9.2021

Ráno si v hostelu povídám se spolubydlící, která je také Češka a cestuje sama či s někým podle toho, koho na cestách potká, přemýšlíme, jestli nějak neskloubíme naše plány, ale nevychází nám to. Doporučí mi trasu mezi Portelou a Machico – Vereda das Funduras – kde rostou stromové kapradiny. Kolem 11 h odjíždím do Babosas, což je zastávka hned u Monte Palace. Nechám si batoh v jednom baru nedaleko vstupu do zahrad a strávím v nich asi tři hodiny. Asi nejhezčí jsou tu umělá jezírka s vodopády, na rozdíl od těch včerejších slouží spíš k odpočinku, než k poznávání rostlin. V muzeu jsou vystavené africké sošky a vzácné kameny. Jsou tu také malebně zkomponované různé doplňky zahrad – v antickém a japonském stylu.

Po prohlídce zahrad se ještě podívám do kostela Capela de Nossa Senhora da Conceição, kde je pohřben poslední rakouský císař a český král Karel I. Mezi kostelem a zahradami stojí na ulici řada proutěných saní, na kterých se můžete svést. Říká se tomu Montský tobogan "Carros de cesto" a měří 4 km. Jezdí se za běžného provozu, každé saně obsluhují dva muži, kteří je roztlačují nebo brzdí gumovými podrážkami bot.

Váhám, jestli stopovat nebo jít pěšky do hor, nakonec ujdu pěšky asi 100 m a osloví mě pán, který je u svého zaparkovaného auta, a ptá se jestli jdu na Poiso a za chvilku mě tam sveze. Mám spoustu času, proto se zastavím do restaurace na polévku, než půjdu postavit stan do nedalekého kempu.