Petrohradské skály

28.5.2020

Protože se jedná o kratičký výlet, vezmu to trochu ze široka, abych zmínila víc zajímavostí i z okolí. Při cestě z Prahy jsme se zastavili na bývalém hradišti u Libušína, na kopci je tam pěkná dřevěná zvonice postavená kolem roku 1500 a kostel sv. Jiří, pak se, ještě než najedeme na dálnici, podíváme na rozhlednu na kopci Veselov nad Družcovem a k digitálním slunečním hodinám. Chvíli tam čekáme, než vyjde slunce a pak čas na hodinách porovnáváme s tím, co máme v mobilu, liší se o hodinu kvůli letnímu času, ale to jsme nezapomněli započítat a také minuty se nám podařilo z těch slunečních hodin odhadnout celkem přesně.

Obr. 1 Zvonice nad Libušínem

Obr. 2 Rozhledna Veselov

Obr. 3 Digitální sluneční hodiny

Potom po dálnici míříme přes Stochov a Nové Strašecí k západu. U Krušovic si uděláme další přestávku a vystoupáme na kopec Louštín, což je nejvyšší kopec geomorfologického celku Džbán (ten bych také někdy ráda prozkoumala detailněji). A zanedlouho už jsme v Rakovnické pahorkatině a z návsi v Petrohradu míříme do skal.

Obr. 4 Na vrcholu Louštína

Než opustíme Petrohrad, procházíme kolem zámku, který je v současnosti využíván jako psychistrická léčebna. Cesta pak mírně stoupá a provází nás na ní všichni svatí, no dobře, tak tedy ne všichni, ale možná všichni, které znám. Jsou totiž zobrazeni na kamenech podél cesty, sv. Václav, sv. Vít, sv. Ludmila, sv. Barbora... poslední kámen je prázdný a ponechává tak prý prostor pro zamyšlení o našem vlastním životě.

Obr. 5 Jeden z kamenů na NS Cesta českých svatých

Po zelené značce pak jdeme k Petrohradským skalám. Prší, přesto se podíváme i nahoru na skály a opatrně se po nich pohybujeme, lépe se pak cítím dole pod nimi. Je tam i převis, kde se můžeme na chvíli před deštěm schovat. Všímáme si, kudy vedou horolezecké cesty, je jich tady spousta.

Obr. 6 Petrohradské skály tak, jak je vidíme, když k nim poprvé přicházíme, všimněte si, jak některé tvary připomínají oblouky, jako nějaká podloubí

Obr. 7 Petrohradské skály, bloumání mezi kameny

Když si skal dostatečně užijeme, sejdeme po neznačené cestě kolem Špičníku ke kapličce Guschel - Marterl a pak se chceme po žluté značce vrátit na rozcestí, ze kterého jsme vycházeli ke skalám, ale špatně jsme odbočili, a tak se dostaneme k přístřešku u bývalé švýcarské hájovny, něco si o ní přečteme na tabuli NS Jesenicko a pak si cestu zkracujeme přes les k rybníčku a za ním nám stačí vyjít trošku do kopce, abychom zase narazili na značenou cestu. Snažíme se přitom vyhýbat mokrým travám, jedny boty jsem promáchala chůzí travou už včera, tyhle druhé bych ráda zachovala suché.

Cestou po žluté značce přijdeme k docela hezkým skalním vyhlídkám a o kus dál k soše sv. Jana Nepomuckého.

Obr. 8 Sv. Jan Nepomucký

Nejlepší výhledy do kraje jsou od kaple všech svatých, kam nás přivede červená značka (její odbočka) a z omantické zříceniny Petršpurk (nebo také Petrohrad). Kdysi tu stál hrad, ale jeho původní zbytky vůbec nenajdeme, jen tuhle zídku se schody a několika okny, ta byla postavena v polovině 19. století. Na tabuli NS si aspoň přečteme hezkou pověst o vzniku tohoto hradu.

Obr. 9 Výhled od kaple

Obr. 10 Kaple všech svatých

Obr. 11 Romantická zřícenina z pol. 19. stol. Petršpurk

Po červené značce scházíme k pseudojeskyni Dračí sluj, dá se do ní vejít jedním vchodem a vyjít jinudy. Dál nás cesta vede k starému dubu na rozcestí. Dub je prý starý asi 900 let.

Obr. 12 Dub u Petrohradu

Poslední zajímavostí na trase je hřbitov u Petrohradu, je na hezkém místě, celý zelený, jen s jednou hlavní cestičkou. Blízko hřbitova, na druhé straně cesty, je kaplička Panny Marie a dřevěná zvonice Nejsvětější Trojice z roku 1721, vloni byla rekonstruována.

Obr. 13 Hřbitov u Petrohradu