04. Vulkanický den

pondělí 23.9.2019

Ráno vstáváme za tmy a pospícháme ke skále Hvítserkur, abychom stihli udělat nějaké pěkné záběry při rozbřesku. Trochu mě štve, že mi nikdy nevyschne stan, ale jak se přesvědčíme za slunečných dní, nemá cenu se o to pokoušet, trvá to příliš dlouho i za ideálních podmínek. Svítání jakž takž stihneme, není moc času přemýšlet, odkud by bylo nejlepší fotit a dlouze si připravovat stativ, musí to vyjít na první pokus, potom už je slunce moc vysoko.

Obr. 1 Před východem slunce

Obr. 2 Hvítserkur

Obr. 3 Písek na pláži je hodně tmavý, jsou tu i oblázky a mušle

Silnice je i na téhle straně poloostrova hrozná, už se těšíme, až budeme zase na silnici č. 1, jsme rozhodnuti na ty silnice, které jsou v mapě žlutou barvou, neodbočovat, hodně nás to zdrželo. Potom rychle přejedeme asi sto kilometrů skoro bez zastávky, řídím pro změnu já, provoz je mírný, žádné křižovatky, takže se mi jede dobře.

Obr. 4 Jedno z mála zastavení cestou - jen tak na fotku hezké krajiny

Obr. 5 Další zastávka na focení, počasí se začíná vylepšovat, už chvílemi svítí sluníčko

Další významné místo je město Akureyri, líbí se nám na vyhlídce na druhé straně zálivu. Potom následuje tunel, kde se platí mýto, ale to jsme nevěděli, dozvíme se to až, když vracíme auto v Keflavíku a platíme asi 3 000 Kč, nevím, jestli je tak drahé mýto, nebo už je to pokuta za nezaplacení. Škoda, kdybychom to věděli, mohli jsme ten tunel objet po vedlejší silnici.

Obr. 6 Akureyri

A zanedlouho přijíždíme k jednomu z nejnavštěvovanějších vodopádů - ke Goðafossu. Docela se mi líbí, ale vadí mi davy turistů. Asi se mi víc líbilo u menších vodopádů, kde nejsou všechny ty umělé stezky, zábradlí a ti lidé... Nezdržíme se dlouho, projdeme se po jedné straně, ulovíme naši první islandkou kešku, přejdeme most a projdeme se i po druhé straně a už frčíme dál, máme ještě velké plány na dnešní den.

Obr. 7 Goðafoss 

Naštěstí už nás nečekají žádné velké vzdálenosti ani rozbité silničky, jedeme k jezeru Mývatn, které je známé pozorováním ptáků, my žádné neuvidíme, ale slyšíme je ve větvích, jsme totiž v zalesněném kousku země, která vypadá trochu jako prales, trochu jako park a jezero samotné je nádherné, má čistou vodu a ční z něj prapodivné útvary vulkanických skal. Zastavíme na dvou místech, jednou jen tak na fotku, podruhé i na procházku kolem malého poloostrůvku. Moc se nám tam líbí. V průvodci a na internetu jsme četli informaci o tom, že je tu spousta mušek, které jsou děsně obtěžující, ale asi jsme tu ve správný čas a žádné mušky tu teď nejsou, už je na ně možná moc zima.

Obr. 8 Jezero Mývatn

Je toho tu k vidění spousta, budeme si muset vybrat, co vidět a co vynechat, Jirka by se chtěl podívat na nějakou sopku, v úvahu připadá kráter Hverfjall nebo Krafla. Přejedeme kousek dál k Hverfjallu a připadá nám nezajímavý - jen hromada suti. Nakoukneme, jak to vypadá pod ním na místě s bizarními skalami, které jsou v mapě označeny slovem Dimmuborgir (nevím, jestli to znamená označení typu toho skalního útvaru nebo název oblasti) a pak se vydáme pod horu Námafjall, kde je místo zvané Hverir a už zdálky odtamtud vidíme stoupat oblaka páry. Je tam několik kouřících sopouchů, škoda, že je lidé zaskládali kameny, vypadalo by to lépe bez zásahu člověka. Také je tu bublající bahno a kameny pokryté sírou a vysráženými minerály. Hora Námafjall je červenožlutá, z jejích úbočí tu a tam také vystupuje pára, celé je to kouzelné místo. Trochu se divíme, jak blízko k tomu až můžeme přijít. Saháme na zem, jestli je horká, ale zdá se, že ne (to až večer dojdeme do oblasti, kde horká pára vystupuje z tolika míst, že není možné je všechna ohradit provazy, a tak chodíme i po teplých kamenech a cítíme závany horkého vzduchu pod nohama).

Obr. 9 Hverir - horká jezírka (asi 100°C) a bahenní sopky

Obr. 10 Hverir, v pozadí hora Námafjall

Protože jsem od soboty nestihla psát deník, napadl mě jiný způsob, jak zaznamenat své myšlenky a pocity i jména navštívených oblastí - budu si nahrávat povídání do telefonu, to mohu i za chůze nebo při jízdě, na rozdíl od psaní. Nejprve jsou moje nahrávky neobratné, postupně se učím formulovat myšlenky smysluplněji. Z téhle první nahrávky se dá použít toto:

"Pak jsme jeli na Kraflu, na kterou jsme bohužel nemohli vylézt, ale viděli jsme úžasný kráter Víti a nakonec těsně před setměním jsme prozkoumali vrchol Leirhnjúkur, kde se setkává čerstvější úplně černá láva se starší trochu šedivější lávou. Všechno je to rozpraskané, kouří se z toho a je to prostě pecka."

Leirhnjúkur je aktivní sopka a je součástí kaldery Krafly. Na vrcholku je tato hora stále horká nebo aspoň teplá. Sopka byla v činnosti mezi lety 1975 a 1984, lává odtud vytékala během té doby asi desetkrát, někdy i víckrát do roka.

Obr. 11 Kráter Víti

Obr. 12 Horký pramen na úbočí hory Leirhnjúkur 

Obr. 13 Vrchol hory Leirhnjúkur, kameny, zpod kterých se stále odpařuje voda

Za tmy přejíždíme do nejbližšího kempu, je asi jen kilometr od známých vodopádů Selfoss a Dettifoss, které chceme fotografovat zítra ráno. Zase máme v plánu přivstat si a stihnout východ slunce. Přespáváme v kempu nedaleko parkoviště, je to jen prázdné tábořiště s několika barely vody a stolkem s lavičkami.