19.5.2024
První část tohoto výletu (trasa Nymburk – Liběchov) najdete zde. Po přenocování v kempu jsme plní sil a užíváme si hezkou přírodu na okraji Kokořínska, líbí se nám jak borovicové lesy, tak zeleň listnatých lesů o něco dál. Opět trochu zaprší, ale ne natolik, abychom vyndávali pláštěnky. Přijíždíme do Štětí, za kterým zjistíme, že jsme se vydali po cyklotrase 2A místo č. 2, ale je to asi jedno, ani ta totiž podle mapy nevede jen po hladké cyklostezce. Jelikož jsme zůstali na pravém břehu, máme aspoň možnost podívat se na vyhlídku Labská terasa.
Vyhlídka na Říp z Labské terasy
Dnešní trasa
Když projíždíme obcí Brzánky, rozhodujeme se, zda si trasu zkrátit a odjet na chvíli od řeky, nebo ji sledovat a jet delší trasou. Nechce se mi šlapat do kopce, takže hlasuji pro pokračování kolem řeky (ve skutečnosti by to ale nijak moc do kopce nebylo, v mapě nejsou vidět skoro žádné vrstevnice). Když projíždíme další vesnicí, všimnu si, že vpravo od nás se zablesklo, ale zatím neslyšíme hřmění. Kamarádka hned kontroluje v telefonu, jak to vypadá a zdá se, že jedeme naproti pěkné bouřce. Vyhledáme tedy možnost úkrytu – máme to tři kilometry k autobusové zastávce v Černěvsi. Když padnou první kapky, zbývá nám asi 600 m, šlapeme jako o závod a do zastávky se vřítíme sice už trochu promočení, ale ještě včas před největším lijákem. Sníme si, co máme k obědu a do půl hodiny je po všem a už zase svítí sluníčko.
Před Litoměřicemi se nám otevírá pohled na kopce Českého Středohoří a moc nás ta projížďka baví. Za Litoměřicemi následuje Porta Bohemica – zaříznuté údolí Labe, kde je nádherná cyklostezka.
Po bouřce svítí slunce
Před Litoměřicemi
Lounky, kostel sv. Mikuláše
Porta Bohemica
Když vyjedeme z lesa a vystoupáme zase o jednu vrstevnici výš, otevře se nám hezký výhled na Libochovany a všimneme si, že se zase blížíme k nějaké bouřce, tentokrát ale nezmokneme, docela těsně nás to mine.
Zámek Libochovany a dramatická obloha
Zdá se nám, že teď máme docela dost času - do odjezdu vlaku zbývá víc než dvě hodiny a máme to už jen asi 15 km, plánujeme si tedy nějaké posezení na hezkém místě a také hledáme několik kešek. V Církvici je dětské hřiště a občerstvení U Plavčíka, kde se tedy zastavíme.
Podvečer u Labe
Pak naposled stoupáme trochu do kopce a pak už nám nepřipadá, že máme moc času, raději už trochu spěcháme, a tak ani nemáme pořádnou fotku hradu Střekov tyčícího se na skále nad námi, protože jsme nechtěli zastavovat. Největší zádrhel přichází právě pod ním – v místě, kde se stezka stáčí do podchodu pod kolejemi – plně naložená kola musíme táhnout po schodech dolů a nahoru. A to ještě není všechno – musíme je také vytlačit po ještě větších schodech na Masarykovo zdymadlo a stáhnout z něj dolů, naštěstí je tam plošina pro kola trochu širší než u těch prvních schůdků, kde jsme ji vůbec nevyužili. Pak rychle ujíždíme k nádraží a vlak naštěstí stihneme.