Prachovské skály

10.3.2019

Vyrážíme z Liberce v 6:30, protože chceme stihnout největší část výletu dopoledne, kdy má být podle předpovědi trochu lepší počasí než odpoledne. Naše trasa začíná v Jinolicích a vypadá na mapě docela krátká, ale ve skutečnosti je docela náročná, a to hlavně kvůli spoustě schodů ve skalách, které musíme vyšlapat: https://mapy.cz/s/3pES8.

Pršet začíná hned na prvním kilometru a i když chvílema déšť slábne a přechází v téměř neznatelné mrholení, nemá smysl sundávat pončo. Kombinace ponča, návleků sahajících od kolen k botám a zateplených kalhot se ukáže jako nejlepší ochrana před deštěm, jakou jsem kdy použila, a tak o něm skoro ani nevím. A... neprší mi na brýle! (které už víc než měsíc nepoužívám, jsem totiž po operaci). Snad jen pro fotografování je déšť velká nevýhoda.

Neznačenou cesou se dostáváme k první zajímavosti, a sice Rumcajsově jeskyni. Jeskyně je to malá, skoro bych ji nazvala jen převisem, zato je dobře zabydlená - kromě Rumcajse v ní najdeme i Manku, postel, stůl, nějaké nádobí a další věci.

Pak přicházíme dolů pod skalní věže na rozcestí Zadní Točenice, také zespod je to pěkný pohled, znovu se rozhodujeme, co dál a volíme žlutou značku (tedy zase strmě vzhůru), protože se chceme podívat na vyhlídku Českého ráje a protože podle mapy vypadala cesta jižně od skály Prachovská jehla zajímavěji, než ta severní. Ve skutečnosti to tam není zas tak zajímavé, skály jsou v lese, a tak nic už nefotím.

U turistické chaty svačíme a zjišťujeme spoje, do Libuně je to blíž, asi 4 km, ale vlak i autobus nám jedou buď už za půl hodiny nebo potom za dvě a půl, proto zkusíme pospíchat na vlak do Mladějova, kam to máme asi 6 km a vlak odtamtud odjíždí za hodinu, což tedy vychází docela dobře, ale stejně poslední kilometr skoro běžíme a posledních 200 m sprintujeme, neboť je už na hodinách minuta po odjezdu vlaku, ale vidíme ho tam stát. Stihli jsme ho, uf!