7. Na vrchol Negoiu

24.8.2019

Ráno znovu přemýšlíme, jak dál postupovat k spokojenosti všech a nakonec to uděláme takhle: Lukáš zůstane dopoledne ve stanu, snad se dá trochu dohromady (necítí se úplně fit), já si nalehko vyšlápnu na Negoiu, kolem poledne budu zpět, dáme si oběd, sbalíme stan a v 13:30 vyrazíme k Lacul Balea.

Vyrážím asi v 8:15, zjistím, že kratší obtížnější cesta je uzavřena, takže obcházím vrcholek Dintre Strungi z jihu místo ze severu, jak jsem měla v plánu. Závěrečný úsek je hodně kamenitý a trvá mi celkem dlouho, radost mi udělá, když zahlédnu kamzíky. Ráno u jezera jsem také viděla sviště.

Obr. 1 Svišť

Obr. 2 Kamzíci

Na vrcholu Negoiu jsem kolem 10 h, ve zbytku času dojdu do sedla Cleopatrei a ještě o kousek dál do sedla Custura Saratii, ale na vrchol Serboty už to nestihnu, pokud se chci vrátit tak, jak jsem slíbila. Rychle se vracím, ulovím ještě cestou pár keší a docela si to užívám. Ráno jsem na stezce skoro sama, v poledne je tam spousta lidí (je sobota). Místy je stezka jištěná řetězy, dalo by se to jít i natěžko, ale bylo by to nepříjemné.

Obr. 3 Na vrchole Negoiu (2 535 m n. m.)

Obr. 4 Výhled na Serbotu

Obr. 5 Cesta jištěná řetězy

Přicházím včas, přesně podle plánu se nám podaří i udělat oběd a sbalit stan a vyrážíme po modré značce do nižších poloh. Stále sem proudí dav dalších turistů. Cesta hodně klesá, dostáváme se do horských partií s kosodřevinou, sem tam tu rostou i smrčky a zobeme borůvky. Potkáváme velkou skupinu Rumunů, necháváme je projít a děláme si delší pauzu s borůvkama. Koukáme dolů do údolí, jestli nezahlédneme medvěda. Potom nás čeká stoupání, procházíme kolem stáda ovcí, bojím se psů, ale žádní tam nejsou, ty černé fleky, co jsem Lukášovi ukazovala, jsou jen černé ovce.

Obr. 6 Pohled zpět tam, kde jsme stanovali

Obr. 7 Lukáš se konečně zase usmívá, tady mezi kosodřevinou se mu líbí

Potom jdeme po louce s meandrujícím potokem a velmi příkře stoupáme k červené značce, kudy jsme šli včera. Každý krok stojí velké úsilí, ale pak nám aspoň další stoupání po červené značce připadá jako rovina. Nabíráme vodu u pramene na stejném místě jako včera. Z červené značky zakrátko uhneme na modrou a brzy už vidíme shora jezero Balea.

Obr. 8 Výhled na jezero Balea

K jezeru a tedy do cíle dnešní cesty přicházíme kolem 18 h, mlsně okukujeme stánky s grilovaným masem, ale nakonec odoláme, protože jídlo ještě máme, jenom si koupíme broskve a hroznové víno. Ve stejném stánku ochutnáme také výborný sirup z rakytníku (30 lei za lahev). Lukáše tam odchytne nějaký kameraman a udělá s ním rozhovor o tom, proč jsme tady, co se nám tu líbí a co ne.

Postavíme stan v tábořišti za jezerem, platíme za to 15 lei. V chatě u jezera využíváme záchody a wifi. Večeři vaříme o půl osmé a ještě k tomu nám to trvá dlouho, protože fouká silný vítr.

Obr. 9 Chata u jezera Balea