2. Jedlová, Tolštejn, Luž

Druhý den vstávám brzy a už kolem osmé hodiny jsem na Vlčí hoře. Ráda bych se podívala na rozhlednu, ale má otevřeno nejspíše jen o víkendech, takže se spokojím s odlovem keše a jdu dál. U Verunčiny studánky dobírám vodu.

Ve vesnici Vlčí hora se rozhoduji, jestli po modré značce jít přes další vrchol – Kamenný vrch a pak údolím Křinice, nebo po červené. Tady se rozhodnu chvíli držet červené značky a po modré na vrcholy si odbočím až u Krásné Lípy, abych se tak vyhnula městu.

U Sněžné je hezká kaplička pod památnou lípou a od ní výhled zpět na Vlčí horu a jen o kilometr dál zbytky hradu Krásný Buk. Na cedulích Köglerovy NS si čtu informace o typických domech a způsobu obživy zdejších lidí v minulosti a o vzniku a zániku hradu. Zbyly z něj jen příkopy a část bergfritu – neobytné věže. Hrad “Schönbuch” byl stejně jako nedaleký Tolštejn vypálen kvůli loupežným výpravám, které podnikali hradní páni.

V obci Krásný Buk, která se táhne až ke Krásné Lípě, si fotím pěknou cihlovou vilu a na internetu se pak dočtu, že ji nechal postavit Alfred Heike, majitel pily, jako kancelářskou budovu, ale jeho ženě se tak zalíbila, že v ní nakonec bydleli.

Pak procházím kolem Jägerovy vily a továrny a stoupám na Vápenný vrch. Cestou se zastavím u studánky Haničky, potřebuji zase dobrat vodu, tady naštěstí teče proudem, u další studánky ani kapka. Pak se podívám na vyhlídku Karlova výšina na Širokém vrchu a když z něj sejdu, jsem zpět na červené značce a už ji do večera neopustím. I když mít víc času, lákalo by mě vystoupat na několik okolních kopečků, ale zatím mám spíš zpoždění a ráda bych stihla otevřenou rozhlednu na Jedlové hoře a také Tolštejn.

Na Tolštejn je to kousek, nejen že tam stihnu prohlídku zříceniny, ale také česnečku před zavíračkou v restauraci. Docela hodně ze zříceniny si člověk prohlédne už cestou k restauraci, vstupné se platí spíš za vyhlídku z nejvyššího bodu. Je to tu nově opravené, ještě se tu válí staré zábradlí, přesto se místy necítím úplně bezpečně, jak je vidět dolů a navíc fouká vítr, který mě na rozhlednách a vyhlídkách vždycky trochu rozhodí.

Do setmění zbývá pořád ještě spousta času, sice mě už pekelně bolí nohy a ramena, ale rozhodnu se pokračovat ještě dál a přespat někde pod Lužem. Stoupám Kozím hřbetem pod Ptačinec a krásnou hřebenovkou pod Luž a pak se klikatí cesta na vrchol. Staví se tam rozhledna, dobře, aspoň bude důvod se sem znovu brzy podívat. Výhled je parádní, i když jen asi tak 180°.

A pak už jen hledám pěkné rovné místo na spaní, v mapě jsem si vytipovala místo asi o 250 výškových metrů níž a stranou od cesty.