3. Cesty po SZ, Z a JZ pobřeží

(pokračování)

Čtvrtek – 2.9.2021

Hned po probuzení s Ivčou vyrazíme na vyhlídku na kopci nad kempem Fanal pozorovat východ slunce, pak sbalíme stany a jdeme dolů do Seixalu. Jdeme asi 2-3 hodiny, musíme sklesat asi 1100 m. Je krásně a užíváme si zase trochu jiných pohledů – jsou tu hezké malé kamenné domečky mezi políčky s dýněmi, vinnou révou, sem tam fíkovník, některá pole jsou ponechána ladem.

Na silnici hned uvidíme malý obchůdek se vším možným, nakoupíme ovoce a chleba (ten se prodává ve vedlejším baru). Později si uděláme zase větší zásobu potravin v supermarketu o něco níže. Jdeme k pláži s černým pískem, nakonec na ní ale nezůstaneme, víc se nám zalíbí u bazénu u restaurace, hlavně kvůli stinnému místu vzadu a menšímu množství lidí. Úplně mě uchvátila malá oblázková pláž, která je vidět shora za zábradlím, nepřelézám ho, ale rozhodnu se tam dostat přes kamenné hrazení bazénu. Jdeme si zaplavat s Ivčou společně a jsem příjemně překvapená, když vyleze za mnou na kamennou hráz a pak se mnou plave i pod kamennou bránou na tu oblázkovou pláž. Nechám si tu udělat pár fotek. Cítím se neskonale šťastná. 

Projdeme se po písečné pláži, dáme si skvělý oběd (sendvič z madeirského tradičního chleba – Bolo da Caco) a potom sbalíme věci a jdeme stopovat do Ribeira da Janela, kde je kemp. Stopování se nám podaří rychle, ale u kempu jsme zjistili, že je zavřený. Jdeme se podívat na vyhlídku u pláže, jsou tam úžasné vysoké čedičové skály v moři. Sušíme stany na kamenech u pláže, jdu si zaplavat k nejbližší skále, kameny kloužou a špatně se mezi nimi chodí, navíc jsou docela pěkné vlny, našla jsem místo, kde jsou o něco menší. Pak do noci sedíme u pláže, povídáme si, pijeme madeirské víno, jíme nachos a chystáme si místo na ležení – taháme okolo kameny, aby nás nepřejelo auto. Přichází místní pán, který nás viděl od domu, mluví trochu německy a nabízí nám nocleh na jeho pozemku, v zahradním domku. Není to tam nijak útulné, asi bychom byli i raději u pláže, ale neradi bychom jeho laskavou nabídku odmítli. V noci by mohlo podle předpovědi sprchnout a bylo by fajn mít střechu nad hlavou, takže pobereme věci a stěhujeme se.

Pátek – 3.9.2021

Jdeme do Porto Moniz, sám od sebe nám zastaví Madeiřan se dvěma dětmi, aniž bychom stopovali, jsou to jen 3 km. V Porto Moniz se podíváme na obě tamější koupaliště, nakonec ale nevyužijeme ani jedno z nich, jdeme jen do aquaria.

Pak se rozdělíme, Ivča zůstává v Porto Moniz a pak bude směřovat po severní straně ostrova k Santaně a my míříme na západní část ostrova, k majáku a potom dál podél jihozápadního pobřeží. Poprvé panuje horší nálada, žádné nadšení, krajina nic moc a špatné počasí. Nevíme, kam dál, co vlastně chceme vidět (kromě majáku). Při stopování nám zastaví ten stejný pán jako posledně, ten s těmi dětmi, doveze nás do vesnice Santa. Pak se nám dlouho nedaří nic stopnout, až asi po 45 minutách máme štěstí a svezeme se do Ponta do Pargo. Přijdeme k majáku, tam nás čeká menší zklamání v podobě zavřeného muzea. Posedíme na útesu, který je asi 300 m nad mořem a přemýšlíme, jestli se vydat po stezce dolů k moři, projít se kousek podél něj a pak stoupat zase nahoru, ale za tu námahu taková vycházka asi nestojí.

Jdeme tedy jen do restaurace, tam si dobrým jídlem a pitím trochu zvedneme náladu, potom se rozhodneme opět kus stopovat. Pomalu už přemýšlíme, kde bychom mohli spát. Během dlouhého stopování, kdy skoro nic kolem nás nejezdí, vymyslíme plán nechat se vyhodit v Prazeres a jít po Levada Nova, kde jsou v mapě značky několika přístřešků, tam by se dalo přespat a druhý den pokračovat dál, pak se podívat do některého města, třeba Calheta nebo Ponta do Sol, Riberia Brava nebo Camara de Lobos, pak už bychom se dostali do Funchalu.

Stopování se nám nakonec podařilo, Levada Nova se nám docela líbí a chůze nás baví, jdeme až do tmy. Přístřešky jsou hrozné, rozhodneme se je nevyužít.

Sobota – 4.9.2021

Brzy ráno nás vzbudí procházející turisté, takže kolem osmé sbalíme stan a vyrazíme dál. Nastala vtipná situace se ztraceným vakem na nafukování karimatky, hledáme ho ve všech taškách a kapsách batohu a nemůžeme najít. Odnesli ho snad procházející turisté? Odplaval po levádě? Nejvtipnější nápad – udělaly si z něj stonožky konferenční halu? Uzavíráme sázku na to, kde se nakonec najde (večer zjistíme, že byl zamotaný ve spacáku).

Přicházíme nad město Calheta a stopem se svezeme do Ponta do Sol, tentokrát nám vůbec nevadí, že stopování chvíli trvá, je zase hezky a nálada je opět dobrá. Ve městě si prohlédneme pár uliček a výhledy a pak stopujeme dál, měli jsme štěstí a hned se nám podařilo někoho zastavit u benzínky a tito lidé nás dovezou do Funchalu až skoro k hotelu, který máme přímo v centru.