Malta

14.-18.6.2023

Na Maltu jsem se dostala zatím jen pracovně, ale i tak bych o ní ráda něco napsala, protože ve chvílích, kdy jsme neměli žádné povinnosti, jsme si užili krásné procházky městem Valletta a našel se čas i na koupání v moři.

Přiletěli jsme ve středu kolem 13 h, nechali se odvést k hotelu a po zabydlení jsme vyrazili poprvé do ulic. Měli jsme to štěstí, že jsme byli ubytovaní přímo v centru, poblíž jedné z hlavních ulic Merchants Street.

Tři ulice, které vedou souběžně a které jsem si zapamatovala jako první, jmenovány od severu k jihu jsou: Republic Street (večer nejživější), Merchants Street (se spoustou restaurací a se slunečníky uprostřed) a St. Paul Street (líbila se mi nejvíc – vedly od ní jihovýchodním směrem uličky se schůdky, na kterých se sedělo u kaváren, nevýhoda St Paul Street je, že po ní jezdí auta).

Během chvíle jsme přešli celý poloostrov s městečkem Valleta od jihu k severu, kde jsme hledali místo vhodné na koupání. Věděli jsme, kde přibližně by se mělo dát koupat (vedle baru Maori), ale byli jsme na ulici vysoko nad mořem a z map nebylo jasné, kudy se dostat dolů k vodě. Mapy google podchod neukazují vůbec, na mapy.cz jsem si ho všimla, až když jsme se zeptali kolemjdoucí paní a ta nám ukázala cestu. Na to, že to je jedno z mála míst, kde se dá dobře vlézt do vody (po žebříku), tady bylo málo lidí. První koupání jsme si pořádně užili, dokonce jsme si do vody i párkrát skočili, je tu hned hloubka. Na nějaké ležení a opalování to nebylo, jde o skalnatý břeh.

Přesto, že jsme šli spát až po půlnoci, budím se sama od sebe ještě před šestou a když po chvíli vstane i jeden z kolegů, domluvíme se, že bychom mohli vyrazit na ranní procházku opět spojenou s koupáním, v sedm hodin je tam u Maori baru domluvená neformální schůzka s dalšími účastníky konference, tak se aspoň s někým seznámíme.

Procházku začínáme v Upper Barrakka Gardens a pak jdeme stále podél moře ke starému rybímu trhu, kolem památníku 2. sv. války, kolem konferenčního centra, kde budeme později trávit tak osm hodin denně a kolem úžasných skromných malých domečků, kterým říkám slumy a které asi slouží jako víkendové chaty. 

Míjíme Fort St. Elmo a kousek za ní už je Maori bar a přicházíme na sraz na skalách. Je 6:57 a jsme tu první, dokonce i pořadatelka srazu přichází až tak v 7:15, když už jsme ve vodě. Když jsme plavali trochu dál od břehu, žahla mě dvakrát medúza, raději se tedy vracíme do blízkosti schůdků doufajíce, že tam žádnou další nepotkáme. Pálí to asi tak, jako bych prošla kopřivami, nebo se spálila o rozpálenou plotýnku, přejde to přibližně po čtyřech hodinách, takže to nepovažuji za důvod nelézt do vody. Postupně přichází další účastníci  schůzky, až je jich asi patnáct, ale nám už je zima a jdeme z vody a do hotelu na snídani.

V sobotu odpoledne a večer jsme měli zase volno, povinnosti nám skončily, ale na další objevování pamětihodností už jsem neměla moc sílu, po všech těch akcích jsem byla tak unavená, že jsem si jen toužila lehnout a nic nedělat. Ze všeho nejdřív jsem tedy zašla naposled k Maori baru na koupačku, strávila jsem tam asi hodinu nicneděláním a osvěžena odpočinkem a koupáním jsem se pak vydala na procházku městem.

Opět projdu oblíbené místo se „slumy“ a zajdu k památníku se zvonem a pokračuji na Castille Square a dál k jihozápadu přes Pjazza Tritoni na Pjazza San Publju, u Argotti Gardens se otočím a zamířím zpět, mám totiž s ostatními sraz v Upper Barracca Gardens, kde jsou dnes trhy a kde kupujeme originální suvenýry.