Pramen Sázavy - Přibyslav

Kromě toho se tu dá vidět vřes, suchopýr a rosnatka – masožravá rostlinka. Z další naučné cedule se dozvídáme, jací ptáci se zde mohou vyskytovat: králíček obecný, sova kulíšek nejmenší, jeřáb popelavý, dokonce i orel mořský, ale nic jsme neviděli, na pozorování ptáků by člověk asi musel vyrazit sám a mít víc času a trpělivosti.

Všímáme si znovu Sázavy, potůček trochu zesílil, voda z rašelinišť má tmavou hnědou barvu.

Zakrátko jdeme po okraji další NPR – Dářko a pak přicházíme k rybníku Velké Dářko, jedná se o největší rybník v kraji Vysočina. Jestliže jedení mírně jedovaté vlochyně bylo největším dnešním zážitkem, Velké Dářko můžu označit za nejkrásnější místo tohoto výletu. Když jdeme po hrázi, po levé ruce máme Velké Dářko s plachetnicemi a koupáči, po pravé ruce romantický Nový rybník. Na konci hráze stojí rozcestník Dařbucha, další betonová socha od Olšiaka (jejich sbírku mám popsanou zde).

Máme další krásnou příležitost odpočinout si od těžkých batohů a tlačících bot, občerstvíme se a vykoupeme, voda má sice hnědou barvu, ale je to snad jen tou rašelinou, ne že by byla špinavá. Potom jdeme po hrázi zpět na rozcestí a po červené značce kolem dalších rybníků do Polničky, kde nás opouští mamka se ségrou, ony pokračují autobusem do Přibyslavi, my pěšky k Pilské vodní nádrži, kde v kempu přespíme. Cestou hledáme několik kešek, všechny jsou snadné a příjemně nám zkrátí poslední úsek cesty. Už se hodně těším, až budeme v kempu, mám otlačené nohy, tvoří se malé puchýře.

Za Kamenolomem u Polničky jsme se nádrži na chvíli přiblížili, u osady Hynkovec přecházíme po malé hrázi oddělující nádrž od její menší zátoky, a tak mám zase co fotit, než se dostaneme na chvíli zase do lesa. Snažím se také vyfotit brouka na silnici, nejdřív mi strašně rychle zdrhá, pak - po několika mých marných pokusech zachytit ho v běhu - zastaví a laskavě se nechá zvěčnit. Myslím, že jde o střevlíka, pokus určit ho přesně vzdávám, když se z wikipedie dozvím, že v ČR žije pět set druhů střevlíků. Myslím, že mám celkem štěstí na jednoho ze zajímavějších, protože většina střevlíků je údajně čená nebo hnědá, jen některé druhy mají kovové zabarvení. Tenhle můj je dočervena, dožluta i dozelena.

Noc byla příjemně teplá, trochu pršelo, ale stan máme do rána skoro suchý, předpověď počasí byla pro celé dopoledne spíše nepřívětivá, mají být přeháňky, takže nás vůbec nepřekvapí zamračená obloha. U recepce zaplatíme za nocleh (50 Kč za osobu + 60 Kč za stan) a jdeme do Žďáru, těším se, že si tam koupím něco k snídani. Je to však pořádný kus cesty (asi 4 km), navíc nejdeme nijak rychle a různě se zdržujeme (lovení kešek, kopřivy okolo pěšiny, focení, káva...), takže když konečně dojdeme na náměstí, je asi půl jedenácté a mám pořádný hlad. Pekárny a obchody s potravinami mají zavřeno (je totiž neděle), jdeme tedy do cukrárny na zákusek a limonádu. Poté se podíváme ven a když zjistíme, že ještě trochu krápe, stejně jako když jsme přicházeli, dáme si ještě zmrzlinu a hlad je prozatím zažehnán.

Dál se ve Žďáře už moc nezdržujeme, kromě koupě pečiva, otevřenou pekárnu jsme přece jen našli, a to na ulici Brodská vedle supermarketu Quanto (supermarket i pekárna už měli zavřeno od 11:30, ale pekárna ještě neměla zamčené dveře, tak jsme se zkusili zeptat, jestli by nám prodali rohlíky a koláč). Návštěvu památek a muzeí Žďáru si necháváme na jiné příležitosti, dnes jsme tu kvůli řece Sázavě. Na chvíli jsme ji opustili, setkáváme se s ní znovu v Hamrech. Abychom ji sledovali opravdu poctivě, opouštíme červenou turistickou značku a jdeme do cyklotrase. Za Hamry a Najdkem je Rozštípená skála, socha mamuta a Šlakhamr, už to tam známe ze dřívějších výletů, takže pokračujeme dál. Zato později v Sázavě se podívám k další Olšiakově soše – ke slonovi, který je pro mě překvapením.

V Přibyslavi se rozhodujeme, co dál. Vím, že bych byla schopná i s těmi puchýři jít další den, ale protože nás za pár dní čeká turistická dovolená, nechci riskovat, že pro mě budou výlety napůl utrpením a chci nechat nohy pořádně zahojit, takže volím variantu návratu domů. Ani táta nechce samotný pokračovat, plánujeme tedy někdy po dovolené do Přibyslavi přijet vlakem a pokračovat v dalším úseku. Dneska jsme ušli skoro stejnou vzdálenost jako včera a mapa je zde: https://mapy.cz/s/1VCg6