Rybníku břicho
zadrželo dech,
tajemné ticho
lišejníků na stromech...
A kam se píšou
takové věci?
Do listů, do trávy,
do paměti přeci.
Krajinka (autor: Ostie, http://www.basnicky.sk/basnicky/27516/1/krajinka/)
Tu topoľ ničí dážď
a obloha nežne spinká,
ja nezobral som si plášť
bo ty si moja!!!MOJA KRAJINKA..
Bo chcem pocítiť tvoju vodu
a tvoje čertovské chvosty,
no akého som to ja rodu,
keď udrel do mňa blezk POMSTY?
Keď zývaš na mňa vetrom
a neobdaríš ma teplým lúčom,
no ja som poistený svetrom,
bo vždy chodím len s kľúčom,
ktorým otvorím tvoju KRÁSU..
Aj tak si stále moja prvá
i posledná,,sladká maminka,,
čo stále dýcha a trvá,
a nikdy NEZOMRIE...ty moja KRAJINKA.
Za papírovým drakem
hlavu otáčíš,
za červenavým soumrakem
rychlým krokem kráčíš.
Zamiloval sis podzim,
tichý šelest stromů,
v očích pálí ohýnků dým,
když se domů
(ne)navracíš.