Brenta

Začátek trasy - z Madonny na chatu Stoppani - pondělí 23.7.2018

Ráno se rozhodneme zavolat na chatu Stoppani a zamluvit si nocleh ještě na dnešek a protože mají volno, balíme stany, pak se vykoupeme v Gardě a o půl druhé odpoledne odjíždíme zase do Madonny di Campiglio. Při focení u Gardy jsem uklouzla tak nešikovně, že jsem si málem zlomila nohu mezi kameny, naštěstí je z toho nakonec jen odřenina, i tak mě to štve, protože to v pohorkách bolí ještě i za tři dny.

Asi v 16 h jsme v Madonně, platíme za parkování 16 euro, nejspíš za dvě noci a tři dny, ale těžko říct, protože ten chlápek mluvil spíš jen italsky a my jen anglicky. Když pak přijedeme po čtyřech nocích, ukážeme účet a ptáme se, kolik doplatit, mávnou na nás rukou, že to je dobrý a ať jedem.

Vyrážíme do sedla Grosté, čeká nás převýšení asi 900 m. Celá trasa za všechny dny je zde: https://mapy.cz/s/2TTEH

Na chatu Stoppani pro jistotu telefonuji, abych zjistila, do kolika hodin můžeme přijít (pokud bychom to nestíhali, můžeme z Madonny vyjet lanovkou). Odpovídají, že do sedmi. Ptám se tedy i na cestu - jak dlouho by asi měla trvat, je možné to do sedmi stihnout? Ano, mělo by to trvat jen 2,5 až 3 h, takže vyrážíme pěšky. Podle mapy se mi to sice moc nezdá, je to dlouhá cesta a s velkým převýšením, ale nakonec to stihneme a na chatu s vypětím posledních sil dorazíme za pět sedm (ono by se ve skutečnosti nic nestalo, kdybychom přišli později, stačilo by zatelefonovat a odemkli by nám, ale je to tak trochu otázka cti, přijít včas a zvládnout trasu za udaný čas).

Je krásný podvečer, hory jsou nádherně osvětlené a v popředí jsou zelené louky, které v následujících dnech neuvidíme, budeme se pohybovat ve vyšších nadmořských výškách.

Do sedla Bocca del Tuckett vydrží pěkné počasí, pak nám zbývá 4,5 h k chatě Alimonta a trochu se ponoříme do mraku. Je právě 12 h, takže odhadujeme, že na chatě budeme před pátou, ale pak zjistíme, že udávané tempo nedržíme, jsme pomalejší, dorazíme na chatu asi v 18 h. Ferrata Bochette Alte je náročnější, hlavně když se leze vzhůru, naštěstí jsou to spíš krátké úseky, většina cesty je traverzem po vrstevnici. Snažím se trochu krotit s focením, aby mi baterka vydržela na celou dovolenou, trochu také natáčím videa na GOPRO.

Na chatě Alimonta si objednáme večeři, samotný nocleh je za 28 eur (s večeří a snídaní by byl za 58 eur). Jídlo nás trochu zklame, je ho málo, další nevýhoda - sprcha se platí zvlášť. Na pokoji bydlíme s dalšími Češkami, což je fajn. O půl jedenácté nás vzbudí požární poplach, naštěstí byl spuštěn jen omylem.

Via ferrata Bochette Centrale - středa 25.7.2018

Vstáváme v 6:00 a v půl sedmé už opouštíme chatu Alimonta a šlapeme do sedla Bocca dei Armi. Jdeme tři hodiny ferratu Bochette Centrale, trochu mě rozčiluje neustálé cvakání karabin, strach z výšek i počasí, po nějaké té čokoládové tyčce se mi nálada docela zlepší. Výhledy jsou fajn, focení prima, baterka ve foťáku se drží dobře, jen kamerka je vybitá nebo chcíplá zimou.

Na chatě Pedrotti si Jirka dá polévku, my s Karlem se občerstvíme z vlastních zásob a odpočineme si. Ptáme se na cestu - půjde projít přes ledovec bez maček? Spíme totiž na Agostini. Mělo by to jít, druhou (pohodovější) cestou pak půjdeme zase přes Pedrotti zpět a dál na chatu Brentei. Tam máme zamluvený i dnešní nocleh, telefonicky ho tedy nyní ruším, protože už vidíme, že stíháme jít dál na Agostini.

Další část cesty se mi moc líbí, sice jsem utahaná chůzí do kopce, ale jsou tu hezké výhledy. Na Cima Tosa (nejvyšší vrchol) nakonec nejdeme, vypadá to moc těžké, asi se to jistí lanem. Jsem ráda, že budeme mít víc času, mělo to být na tři hodiny, ale v našem případě již tradičně o něco víc. Uděláme si zacházku na menší vrcholek s výhledy, hodně fotíme, zvláště fotogenická je skalní věž Campanille Basso.

Pak je ferrata, se kterou jsem nepočítala, podle mapy by tu měla být pouze obtížná cesta, ale je to celkem fajn až na jeden těžký úsek a dlouhý žebřík těsně před tím, než přejdeme ten sníh (který je naprosto v pohodě).

Jirka je teď unavený asi víc než já, zastavujeme a svačíme, i když k chatě už to máme jen kousek. Chata Agostini je nadohled, jsme tam asi za hodinu (v 17 h). Mají tu slevu na Alpenverein, konečně ho někde využijeme, objednáváme si "half board" - přespání s večeří a snídaní. Vybíráme si předkrm, hlavní jídlo a ještě desert. Jdeme se projít ke kapličce a posedíme tam.

Z chaty S. Agostini na chatu Brentei - čtvrtek 26.7.2018

Docela dlouho spíme, Jirka nás tahá z postele asi v 7:15. Snídaně je skromnější než večeře i než snídaně na chatě Stoppani, ale udělá mi radost džus, čokoládové cornflaky i malá nutela, marmeláda a med. Vyrážíme asi v půl deváté. Je to čtvrtý den přechodu, už tedy začínáme návrat k severu.

Dneska na programu není žádná těžká ferrata, začátek je úplně pohodový - pěšinka v trávě, pak je obtížnější úsek, kdy i nandáme sedáky. Kolem poledne už přicházíme k chatě Pedrotti, je fajn, jak už to tady v okolí známe, obcházíme obří závrt (?), na který jsme koukali včera. Na chatě si dáváme oběd a potom vystoupáme do sedla Bocca di Brenta, kde se rozdělíme, Karel jde ferratově stejnou cestou, kterou jsme šli včera a přes Alimontu na Brentei, my jdeme krátkou trasu (cca 1 h) přímo na Brentei.

Kolem půl jedné jsme u chaty Graffer, odkud se jde hlavně loukama. Trochu pršelo, poprvé jsme vytáhli pláštěnky. Když dorazíme k autu, jsme dost unavení. Bylo to sice méně fyzicky náročné než obvykle, ale asi docela hodně kilometrů. Na parkovišti se ptáme, kolik máme doplatit za parkování, chlapi se dívají na náš parkovací lístek (za dva dny 23.-25.7.) a pak nic nechtějí. Asi v 19 h přijíždíme do Rivy, jeli jsme tentokrát na jih přes Tenno (s krásným jezerem) místo přes Sarche jako minule. Jsou tu hezké výhledy, ale docela dlouho to trvá kvůli zatáčkám. Jsme ve stejném kempu (Brione) jako minule, stavíme stany, děláme večeři a kolem 21:30 jdeme ke Gardě pozorovat zatmění Měsíce. Vidíme lidi, co si ukazují na oblohu a nic tam nevidíme, až najednou ano - načervenalý měsíc.

Šlapadla na Gardě - sobota 28.7.2018

Dopoledne strávíme na šlapadle, doplujeme na něm ke skalám, kde Jirka bouldruje nad vodou, já se několikrát vykoupu, voda je docela studená, pak mě z toho bolí několik dní v krku. Uplavu docela pořádný kus cesty za šlapadlem, když nechám Jirku jet napřed. Pak pozorujeme děti skákající z mostu do vody z výšky asi 4-5 m. Večer jdeme naproti Karlovi, který si dnes udělal výšlap na Monte Altisimo a vrací se lodí.