Libverdské vyhlídky

22.1.2021

Protože jsem po předchozích výletech trochu unavená, neplánuji si na dnešek nic velkého, rozhodnu se prozkoumat vyhlídky okolo Lázní Libverda. Abych ale neměla výlet moc krátký… přece nepojedu zase za dvě tři hodiny domů… tak co si k tomu přidat? Půjdu hned na začátku ještě na Kočičí kameny, také je tam vyhlídka, sice je mi už dobře známá, ale aspoň zkusím ulovit kešku, kterou ještě nemám.

Dneska je neobvykle teplo, sníh, který zasypal celou republiku, v nižších polohách roztává, tady kolem Hejnic rychle mizí z jižně orientovaných svahů a na severních ještě zůstává. Jaro mám ráda, ale tohle tání sněhu moc ne, na cestách to klouže, člověk si pravděpodobně namočí boty a spodní část kalhot a na fotkách krajina moc hezky nevypadá. Aspoň, že dnes svítí slunce, hned je veseleji.

Rozhodla jsem se, že si Kočičí kameny obejdu, což jsem do dneška ještě nikdy nezkusila. Ve sněhu to nebylo nejrozumnější, možná ani bez něj – člověk se tam prodírá zprava skrz nízký bukový porost, klouže to, trochu jsem se ušpinila, když jsem se předloktím a bokem opírala o skálu. Poprvé se také podívám k začátku ferraty, k ní přístup od značené cesty pohodlný, to mohu doporučit, skálu obcházejte zleva.

Pak se tedy podívám nahoru na vyhlídku a najdu kešku, vlastně jen náhradní logbook, což je škoda, protože jsem si chtěla opsat bonusové číslo mystery (bonusové) kešky Jizerské výhledy, kterou takhle nebudu moci ulovit, pokud souřadnice nezískám od jiného kačera.

U Hubertky se posadím na lavičku u ohniště a sním část svačiny, pak vyrazím po červené k Libverdě. Zrovna cestu protahuje pluh, jde se mi dobře, i když na ní trochu mokrého sněhu zbývá. Zastavím se u bývalé Jizerské chaty, která má vytlučená všechna okna, nahlížím dovnitř, je to smutný obrázek, tuhle chatu už asi nepůjde zachránit. Nedaleko odtud je první vyhlídka – vyhlídka Hájníkova kohouta, podle pověsti totiž jeden kohout objevil léčivý pramen a protože z něj pil vodu, byl velmi zdravý, dožil se mnoha let a byl tak dobře stavěný a velký, že to nedalo jeho majiteli a chtěl přijít na tu záhadu, čím to je. Našel studánku, začal z ní také pít a přišlo se na to, že pomáhá ke zdraví.

V Libverdě sejdu z červeně značené cesty a zamířím více k severu, kolem chaty Jizerská vyhlídka k Obřímu sudu. To je restaurace postavená v roce 1931, podobný sud se nachází na Javorníku, je ještě o něco starší a byl inspirací k postavení toho Libverdského sudu.

Pokračuji kousek k severu, kde už mě vítá nápis Nové Město pod Smrkem – Přebytek, na začátku téhle vsi je vyhlídka Pekelské sázky s dřevěnou sochou pekelníka a hezkou lavičkou se soškou dívky. Na informační tabuli je popsána historie a zajímavosti o vsi Peklo a okolí. Na každé vyhlídce je také nějaká legenda a ta zdejší mi připadala velmi zajímavá a dojemná, proto ji sem ve zkrácené verzi zkopíruji (informační tabule jsou k nalezení v PDF na stránkách Lázní Libverda):

V dávných dobách byl Pekelský vrch místem, kde se jednou do roka scházeli všichni svatí s Luciferem a hádali se o duše lidí. Jednou se tahle při tom sněmu svatý Martin vsadil s Luciferem o hospodáře Jíru, jež byl tak bohabojný, že nikdá nezaklel. Bylo zrovna na sklonku září, v poli bohatá úroda brambor. Za šera na rozhraní dne a noci vlétla do polí celá banda čertů, pole mu zle pošlapali a žhavým dechem natí spálili. Ráno vstavší Jíra nad pohromou rukama lomil, povídá však: „Bůh dal, Bůh vzal, co dělati.“ Lucifer zlostí zafuněl, zaprskal a zadupal. Ihned poslal čerty zpět, aby protrhli hráze místního rybníka. Velká voda Jírovi sebrala ohradu, chlév i kurník. Lucifer nechal vyvstat velkou bouři a krupobití, jež Jírovi střechu dočista rozbily, okna vytloukly a chaloupku poničily. Teď už hospodáři nezbylo zhola nic. Odstěhoval se do opuštěné pastoušky a nezbylo mu než robotovat na panském. Ale ani tak si slůvkem nestěžoval a pokorně přijímal vůli Boží. Lucifer byl v koncích, když tu se k němu přibelhal starý čert, nejstarší, co peklo mělo: „Výsosti pekelná, na toho tohle neplatí, ale malé pokušení a zlomyslnost ho dožene ke vzteku a klení.“ Lucifer pohodil hlavou a zabrumlal, ať čert koná jak myslí. A že se ten opelichanec starý činil! Jírovi jednou botu schoval, podruhé do ní vody nalil, potřetí mu ukradl podkovu pro štěstí a když se večer Jíra z roboty znaven a hladov vracel, ukradl mu krajíc chleba sádlem mazaný a sám ho na kraji lesa zhltnul. A Jíra? Jen se pokřižoval a pravil: „ Nechť je chléb zloději požehnán, jistě byl hladov více než já“. V tom okamžiku se nebe zatáhlo, zahřmělo a vzduchem projel ohromný blesk. Z hloubky země se kdosi ozval mohutným nazlobeným hlasem: „Umouněnče hloupá, teď se ti peklo uzavírá. Musíš zůstat na zemi a dokud si u hodných pánů trestu neodsloužíš, nesmíš se navrátit“. To se zlobil Lucifer na starého čerta, že prohrál sázku se svatým Martinem. Jíra dál spokojeně žil a poctivě pracoval. A čert? Musel hledat službu a trest svůj odpracovat. Zlostí ještě vrhl na odletu Jírovou ukradenou podkovou a pod Pekelským vrchem na paměť této události tak údolí vyhloubil.

Chvíli posedím, kochám se výhledem a když slunce zajde za mrak, vyrazím za dalšími vyhlídkami. Kousek od Obřího sudu je vyhlídka Dobrého ducha Muhu a na severozápadním okraji Libverdy vyhlídka Libverdkých pramenů.

Pak sejdu po schodech po zelené značce do Lázní Libverda, podívám se ke Kristiánově prameni a kolonádě a zamířím dále k jihu směrem k Hejnicícm na vlak. Za posledními budovami u parkoviště jsou další dřevěné sochy, jedna jako upoutávka na půjčovnu kol, druhá znázorňuje nejspíše zamilovaný pár.