Embedded Files
25.10.2022
Lužické hory už mám docela pěkně prochozené, ale pořád zbývá spousta malých kopečků, které bych ještě mohla prozkoumat, na některé z nich nevedou značené nebo dokonce ani neznačené cesty, přesto mě to ale láká. Dneska jsem jich měla v plánu asi pět, na některé nedošlo, protože cestou byly i jiné zajímavosti a bylo na co koukat a bylo i dost pěkně teplo, aby se dalo zastavit a kochat se krásnou přírodou.
Túru jsme započali ve Svoru a po červené značce jsme zamířili k severu. Moc toho dneska po značených cestách nenachodíme. Projdeme Rousínov a zanedlouho jsme u Rousínovského hrádku, což je takový malý kopeček s mladými buky, ale žádné zdivo jsme tam nenašli. Doteď byla mlha, ale už se poprvé ukazuje sluníčko. Nalijeme si z termosek první hrnek čaje s rumem, měla by to být odměna na každém dnešním kopečku (každá termoska obsahuje čaj na cca pět hrnků).
Rousínovský hrádek
Chtěli jsme pokračovat přímo k severu k Vinnému sklepu, což je malá pískovcová jeskyňka, ale nepodívali jsme se včas do mapy a šli na severozápad cestou, která není v mapě, takže jsme si cestu trochu prodloužili, aspoň jsme se ale cestou mohli podívat ke studánce Čerstvý pramen. Pojmenování Vinný sklep souvisí s tím, že v zimě jsou tu prý často k vidění rampouchy, které tvarem připomínají lahve vína.
Míjíme studánku Čerstvý pramen
Vinný sklep
Vystoupáme na vrch Kobyla, kde si dáme oběd z vlastních zásob, nikde dneska nebudeme mít možnost cokoli si koupit, maximálně v cíli.
Na vrcholku Kobyly
Když z Kobyly sejdeme na silnici vedoucí mezi Novou Hutí a Horní Světlou, podíváme se ke Kaufmannově buku s pamětní deskou připomínající přepadení a zavraždění kupce Josefa Kaufmanna v roce 1928 a pak po žluté značce zamíříme k jedné z největších zajímavostí dnešní trasy – k Bedřichovskému viklanu. Nejsem si jistá, jestli to není nějaká chyba v pojmenování, nikde jsem tu v okolí neviděla v mapě ani ve skutečnosti žádný Bedřichov, zato znám jiný Bedřichovský viklan, a to v Jizerských horách. Zkoušíme jím viklat, ale nepohne se ani o kousíček.
Bedřichovský (?) viklan
Pak stoupáme nazpět k silnici a dál po žluté značce, odbočíme si k jednomu řopíku a podíváme se do něj. Má dřevěné dveře, ťukám na ně, než vstoupím, protože si připadám, jako že jdu k někomu domů. Za dveřmi uvidím kamínka a když zajdu za roh, tak dokonce i patrovou postel s karimatkami!
Vystoupáme k rozcestí Pod Bouřným, kde si najednou vzpomenu, že jsme tu byli před rokem a uvažovali, jestli na Bouřný nevystoupat, nakonec jsme to vzdali, což dneska rozhodně neuděláme, Bouřný je jeden z hlavních cílů. Stoupání je docela příkré, ale netrvá to dlouho a jsme nahoře. Začíná pršet (ba skoro bouřit!), přečkáme nejprudší přeháňku pod stromem a za chvíli je po všem. Uděláme nezbytnou fotku na Vrcholovka.cz a vrátíme se. Pokračujeme na Stožecké sedlo.
V řopíku zařízeném k přespávání
Na vrcholu Bouřného
Po modré značce dojdeme k Pětikostelnímu kamenu, kde docela dlouho sedíme na vyhlídce a pozorujeme měnící se krajinu, jak nad ní plují mraky a postupně je všechno osvětleno sluncem a opětovně zakryto stíny mraků. Rozhodně nejhezčí místo dneška. Jsem tady už asi počtvrté, ale to se neomrzí.
Výhled z Pětikostelního kamene
Docela dlouho se pak zdržíme i na jižním výběžku Pěnkavčího vrchu, kde hledáme dvě kešky a bloudíme bez cest.
Po té námaze se vrátíme na Stožecké sedlo a končíme s keškami i s lezením na kopečky, je už dost pozdě, máme za sebou minimálně 15 km a před sebou skoro totéž. Jdeme po modré do Nové Huti a zjišťujeme, kdy odtamtud jedou vlaky a autobusy, nechce se nám ale dlouho čekat (nejmíň hodinu a půl), a tak pokračujeme.
Řídký les na jižním vrcholu Pěnkavčího vrchu
Výhled nejspíš na Velký Buk krátce před západem slunce
Když z rozcestníku zjistíme, že nám zbývá ještě asi šest kilometrů, navrhuji, že bychom mohli ještě zkusit stopovat, jinak půjdeme určitě potmě (a nemáme čelovky). Co takhle tedy stopovat 10-15 minut a když nikdo za tu dobu nezastaví, půjdeme dál? Projede asi dvacet aut a už to chci vzdát, ale dobře, tak teda ještě poslední šance, je to tak 13 minut a najednou to auto opravdu zastavuje!
Necháme se vysadit ve Svoru a vděčně poděkujeme a protože máme ještě tři čtvrtě hodiny, jdeme zkusit najít hospůdku, která ani není v mapy.cz, ale našel nám ji Google. Najdeme ji, zvenčí jsou nápisy Otevřeno od 14:00 a Bar, ale žádný název, zkusíme jít dovnitř, i když to tam trochu vypadá, že jdeme k někomu domů, ale nakonec je to klasická vesnická hospůdka s puštenou televizí, třemi štamgasty, s tlačenkou jako jediným jídlem, s pivem za 24 Kč a čajem za 15 Kč (ačkoli v současné době je v Liberci běžně za 45 Kč).
Na autobus už jdeme potmě, máme radost, že jsme stihli aspoň autobus v 18:49, když se nám povedl ten stop. I po všech ostatních stránkách to byl moc povedený výlet.
Page updated
Google Sites
Report abuse