Brno - Břeclav

(na kole)

1.4. - 2.4. 2011

První den

Můj letošní největší cyklovýlet začal v Komárově, kde jsem vystoupila z tramvaje č. 12 (na konečné, což je důležité, protože můžu nechat vystoupit všechny lidi a to pak je pohodlnější manipulace s kolem, které potřebuji dostat ven). Nedaleko vede kolem řeky cyklostezka s číslem 4, spojující Brno a Vídeň, a ta mě provází asi polovinou mé cesty. Vyrážím brzy ráno, takže na cyklostezce zatím nikdo není, asi pět kilometrů je to příjemné – pořád kolem řeky a bez aut, ale pak se u Modřic vjede na silnici a nezbavíme se jí až k Blučině. Cyklostezky 4 se držím až do Ivaně, je to celou dobu velmi dobře značená, pohodlná cesta docela hezkým prostředím, zvláště kopec Výhon je příjemnou změnou v těchto rovinách. Je na něm rozhledna (obr. 1), ze které je vidět kromě okolních vesnic také Brno (Petrov a Špilberk), na obzoru se rýsuje Drahanská vrchovina, Žďánické vrchy, Bobravská vrchovina, Pracký kopec s mohylou míru a Pálava, ke které se pomalu blížím a kterou ještě dnes uvidím velmi zblízka :-).

V obci Ivaň začíná pršet, schovám se i s kolem pod střechu verandy jedné hospůdky a protože prší dlouho a nechce se mi čekat venku, zamknu kolo a jdu dovnitř na oběd. Pochutnám si na palačinkách s marmeládou, oproti brněnským hospodám je tu levno – 0,5l kofoly – 20Kč, palačinky – 28Kč. S jídlem a pitím schválně nespěchám, aspoň zatím přestane pršet. Zatím cesta ubíhala rychle, ale odsud jedu kolem Novomlýnských nádrží po horších cestách a tedy mnohem pomaleji, trochu také bloudím, (asi jsou to cyklostezky bez čísel, podle map se jmenují Mikulovská a Moravská vinná, je to trochu zrada po tom dosavadním luxusu) ale nakonec se šťastně dostanu do Strachotína a projedu mezi Střední a Dolní nádrží (obr. 2). Je tady moc hezky, ještě před Strachotínem jsou krásné domečky, v některých je snad i možnost ubytování. Na stavidle hráze sedí a pokřikují rackové a na hladině se třpytí odrážející se paprsky slunce a přede mnou se tyčí Pavlovské vrchy, proti nebi se rýsuje hrad Děvičky a v dálce Sirotčí hrádek. Stojí za to si ty kopce projít pěšky, třeba z Dolních Věstonic, kam právě přijíždím, kolem obou hradů a kolem skal až do Mikulova, ale dnes na to není dost času a bylo by lepší nemít sebou kolo. Nejdu tedy ani k Děvičkám, ačkoli jsou vzdáleny opravdu jen kousek, hlavně z Pavlova je na ně pěkný výhled. Cesta (č. 5043) teď vede hodně do kopce, možná by se tady dalo skončit a sehnat nocleh v soukromí, já však pokračuji ještě dál až do Lednice, kde stojí za vidění zámek a zámecká zahrada, teď už nemusím spěchat, blížím se k cíli dnešní cesty.

Druhý den

 Do Břeclavi je z Lednice pěkná cesta, čtu si naučné cedule o lužním lese, dozvídám se, co tu roste a co tu žije, v Břeclavi je spousta věcí k vidění, třeba neobyčejný kostel v Poštorné (obr. 3), zámek (obr. 4) a Lichtenštejnský dům.

Kolem Dyje pokračuji na Pohansko, vede tam cyklostezka č. 43, jsou tam odhalené základy kostela, je tam postavené jednoduché obydlí z doby Velké Moravy a zámeček (obr. 5), kde je menší muzeum a také občerstvení, nějaká svačina přijde vhod. Další cesta je vyznačena na mapce v příloze, k soutoku nás sice směrují cedule u cesty, ale nevede tam žádná cyklostezka ani turistická značka. Jede se příjemně, pořád po rovině po prašné, někdy i asfaltové cestě, pořád je na co se dívat, třeba pro mě dost překvapivé je množství jmelí na stromech, je tu také několik osamocených stromů na loukách, na nich čapí hnízda, poslouchám křik ptáků a skřehotání žab. Poslední úsek cesty před soutokem je však dramatický – je nutné zout boty a přebrodit (nebo projet, pokud máte odvahu) dvě velké kaluže. Někdy jsou kaluže menší, někdy větší, proto doporučuju vyrazit na tenhle výlet v tom nejsušším období, jaké je možné. V létě je tu spousta komárů, takže volba začátku dubna se zdá celkem dobrá, možná by to nebylo špatné také na podzim. Po odbočení do lesa, asi půl kilometru před soutokem zamykám kolo a jdu pěšky, je tu spousta bahna, takže raději stále bosá. Na rakouské i slovenské straně stojí rybářské chatky, jen u nás je to taková divočina, ale stojí to za to, je to tu zajímavé. Na soutoku chvíli odpočívám, dívám se na tiše plynoucí vodu a pak jdu zpět. Cesta nazpátek do Břeclavi je příjemná, ovšem po opakovaném zdolání těch dvou kaluží. V Břeclavi svou cestu končím, bylo to dost vyčerpávající. Včera to bylo asi 75km, dnes něco přes 30km.

Další fotky viz. ve fotogalerii... (http://cestynedaleko.rajce.idnes.cz/Z_Brna_do_Breclavi)