6.3.2021
Podle předpovědi bude dnes krásný slunečný den, i když trochu chladný (asi 4°C), takže vyrážím na další průzkumnou procházku v rámci katastrálního území Liberce. Začátek cesty – kolem přehrady – je mi velmi dobře známý, nová místa pro mě začínají v ulici Březový vrch, moc se mi líbí nad posledními domy tam, kde se to jmenuje Sluneční stráň, v lese nad touto strání spatřím žlunu a číhám s foťákem v ruce na další ptáky, ale nemám štěstí, a tak pokračuji dál, už se těším na výhledy a slunění na holém bezejmenném vrcholku. Silničkou Na Skřivanech proudí skupinky dalších výletníků, nikdo však nezamíří jako já na kótu 468 m. Ještě že tak, dneska na lidi nemám náladu.
Výhled na Ještěd ze stráně u silničky Na Skřivanech
Odtud sejdu do údolí východně od tohoto vršku a zamířím k Oulehlovu pomníku, těsně před ním lesem projdu na další pěknou vyhlídku (pod Šedými skalami) a odtud stoupám lesem bez cesty vzhůru až k zeleně značené cestě. Jsou odtud další pěkné výhledy, protože místo lesa je tu nyní paseka a odtud to mám už jen kousek téměř po vrstevnici na Jílový vrch.
Hezké místo pod Šedými skalami, Starý Harcov
Výhled na Libereckou výšinu z paseky pod Jílovým vrchem
Na Jílovém vrchu si udělám další pauzu na sluníčku, jakmile mi začne být zima, vyrazím dolů, zpět do civilizace, do Nového Harcova. Míjím pěkný kostelík Navštívení Panny Marie, je to dobrý orientační bod, když se člověk dívá odněkud shora na tuto část města.
Kostel Navštívení Panny Marie
Abych nešla domů stejnou cestou, odbočím a jdu přes Králův Háj. Opět doufám, že vyfotím nějaké ptáčky, ale nemám dnes na ně štěstí. Projdu parkem, přejdu po hrázi nádrže Starý Harcov a u Liebigovy vily si uvědomím, že přestože jsem tudy už prošla asi padesátkrát, asi nikdy jsem si ji nevyfotila, což tedy nyní napravím.
Liebigova vila
Pozoruhodná vila vybudovaná pro liberecké textilní magnáty vznikla ve třech etapách. Nejstarší část postavil v letech 1896-97 místní architekt a stavitel Adolf Bürger v romantizujících formách severské (německé) neorenesance s využitím falešného hrázdění (tzv. tyrolský styl). Následovala centrální partie od významného vídeňského architekta Humberta Walchera von Molthein a výstavbu rozsáhlého komplexu posléze završil „dvorní“ architekt rodiny Liebiegů, Jakob Schmeissner. Ten nejdříve k Bürgerově části vily přistavěl v roce 1904 tzv. Dětské křídlo v obdobných romantizujících formách a později (1911) rezidenci rozšířil o mohutné pravé křídlo.