Jílový vrch

6.3.2021

Podle předpovědi bude dnes krásný slunečný den, i když trochu chladný (asi 4°C), takže vyrážím na další průzkumnou procházku v rámci katastrálního území Liberce. Začátek cesty – kolem přehrady – je mi velmi dobře známý, nová místa pro mě začínají v ulici Březový vrch, moc se mi líbí nad posledními domy tam, kde se to jmenuje Sluneční stráň, v lese nad touto strání spatřím žlunu a číhám s foťákem v ruce na další ptáky, ale nemám štěstí, a tak pokračuji dál, už se těším na výhledy a slunění na holém bezejmenném vrcholku. Silničkou Na Skřivanech proudí skupinky dalších výletníků, nikdo však nezamíří jako já na kótu 468 m. Ještě že tak, dneska na lidi nemám náladu.

Odtud sejdu do údolí východně od tohoto vršku a zamířím k Oulehlovu pomníku, těsně před ním lesem projdu na další pěknou vyhlídku (pod Šedými skalami) a odtud stoupám lesem bez cesty vzhůru až k zeleně značené cestě. Jsou odtud další pěkné výhledy, protože místo lesa je tu nyní paseka a odtud to mám už jen kousek téměř po vrstevnici na Jílový vrch.

Pozoruhodná vila vybudovaná pro liberecké textilní magnáty vznikla ve třech etapách. Nejstarší část postavil v letech 1896-97 místní architekt a stavitel Adolf Bürger v romantizujících formách severské (německé) neorenesance s využitím falešného hrázdění (tzv. tyrolský styl). Následovala centrální partie od významného vídeňského architekta Humberta Walchera von Molthein a výstavbu rozsáhlého komplexu posléze završil „dvorní“ architekt rodiny Liebiegů, Jakob Schmeissner. Ten nejdříve k Bürgerově části vily přistavěl v roce 1904 tzv. Dětské křídlo v obdobných romantizujících formách a později (1911) rezidenci rozšířil o mohutné pravé křídlo.