Zimní túra na polskou Suchou horu

28.1.2024

Jedu mým oblíbeným přímým autobusem do Špindlerova Mlýna, odkud jdu po modré značce podél Labe k rozcestí U Dívčí lávky, tentokrát mi připadá cesta pře Špindlerův Mlýn krátká – od autobusáku jako bych prošla kolem tří restaurací a už jsem v přírodě, následuje prázdný lanový park, kus lesa a přeplněná lanovka na Medvědín… Potom pokračuji po žlutě značené cestě ke kopci Pevnost a Davidových Bud se rozhoduji, jestli jít přímo nahoru, nebo delší cestou přes Medvědí důl k Medvědí boudě. 

Ráda bych totiž stihla navštívit jak Mužské a Dívčí kameny, tak Suchou horu na polské straně Krkonoš, ale času není nazbyt, mám na celou túru jen sedm hodin, pokud chci stihnout přímý autobus, nebo sedm a půl do odjezdu úplně posledního spoje. Nakonec se rozhodnu pro delší cestu přes Medvědí a Martinovu boudu. Na rozcestí Černé sedlo jsem asi v 14 h, což je můj „otočný čas“ – čas, kdy bych měla pomalu začít mířit zpět. 

Hřebenovku na Slezské sedlo si moc užiju a cestou mi dojde, že když je víkend, mohl by jezdit od Špindlerovy boudy autobus a mohla bych tak stihnout i Suchou horu, na kterou by mi jinak času už nezbýval. Jsem tam asi v 15:15 a potřebuji stihnout autobus v 17 h, mám tedy necelé dvě hodiny na 4 km (2 km na vrchol Suché hory, 2 km zpět). Zdá se to jako dost času, ale celou dobu se ženu jako blázen, není to jednoduché, protože sníh se trochu boří, přestože je na povrchu zmrzlá krusta a přesto, že jsou tu vyšlapané stopy, které mi pomáhají, abych se nebořila tak moc.

Asi v 16 h jsem u prvních skalek (Wiaterna), rozhodnu se rychle pokračovat dál a zkusit dojít na vrchol do 16:15, pak musím honem zpět. Stojí to za vidění, akorát v tom spěchu si to nemůžu užít naplno, chci se sem ještě někdy vrátit a protože už jsem mimo národní park, možná bych tady přespala a druhý den prozkoumávala další skály (na východ odtud je Ptasiak, Białe Skały, Zamczysko a Słup, na západ je celá řada skal nedaleko Petrové boudy.

Je těsně po západu slunce, ještě není potřeba čelovku, obloha je jasná a oranžovo-růžová, závěrečný stoupák mi dává zabrat, jsem hladová, ale jinak spokojená, už vidím, že pospíchat se vyplatilo, mám pár minut navíc a můžu se před nástupem do autobusu vydýchat a udělat pár závěrečných fotek.