4.1.2014
Na Pálavě jsem byla už dvakrát, ale ještě nikdy jsem si ji neprošla od jihu k severu nebo naopak celou za jeden den. Památky v Mikulově i jeskyni Na Turoldu si ještě docela pamatuji z návštěv v r. 2009 a 2010, takže tentokrát to bude opravdu jen turistika. Trochu mě mrzí, že nejsou vůbec výhledy do kraje, ale je fajn, že poznám Pálavu zase jinak než obvykle.
Vycházku začínáme v Mikulově, přejdeme Svatý Kopeček, na kterém je vybudována křížová cesta s kapličkami ze sedmnáctého století - je to nejstarší křížová cesta v českých zemích. Byla vybudována jako vyjádření vděčnosti Bohu za překonání morové epidemie. Na vrcholu kopce stojí kaple sv. Šebestiána, zvonice a Boží hrob. Bývá odtud pěkný výhled na Mikulov, dnes však není vidět nic než mlha. Připadáme si jako na horách někde v tisíci metrech.
Dále jdeme po červené značce kolem jeskyně Na Turoldu a kolem Kočičí skály. Po prudkém náročném stoupání na Stolovou horu si dopřejeme krátký odpočinek a zamíříme k Sirotčímu hrádku. Vypadá to tu romanticky a strašidelně, takže udělám i pár fotek:
Sirotčí hrádek nechal vystavět v polovině 13. století švábský rod Wehingenů, respektive jejich odnož, kterou založil rytíř Siegfried Sirotek. Po vymření rodu Wehingenů se hrad roku 1305 dostal do držení krále Václava III., který byl o rok později zavražděn. Poté se dostal do rukou Liechtensteinů. V roce 1575 byl převeden do rukou Ditrichštejnů, přičemž tehdy už byl pravděpodobně zpustlý.
Než se rozloučíme s Pavlovskými vrchy, prohlédneme si ještě zříceninu Dívčích hradů.
Hrad vznikl počátkem 13. století a byl královským majetkem. V 16. století byl hrad již značně zchátralý, ale ještě stále měl svůj obranný význam, proto byl přebudován a opětovně opevněn, v té době jej vlastnil rod Ditrichštejnů.
V roce 1645 obsadili hrad Švédové a před svým odchodem jej vydrancovali a vypálili. Poté zde sídlil již jen hlídač a hlásný. Kolem roku 1750 byl hradní areál definitivně opuštěn.
Zajímavostí hradu je, že na objektu nikdy nebyla postavena strážná věž, která ovšem bývala součástí obranného systému většiny dobových hradů. To znamená, že obrana hradu v tomto na války neklidném regionu spočívala v nezvykle vysokých a silných zdech, které jsou dodnes patrny.
Zřícenina Dívčích hradů
Pokračujeme přes Dolní Věstonice a po silnici mezi Novomlýnskými nádržemi do Popic, odkud by nám měl jet vlak do Brna. Museli bychom na něj ale více než hodinu čekat, takže si cestu prodloužíme až do Pouzdřan a nasedneme na vlak až tam.