Túra pod Becs de Bosson

6.8.2014

Trasu začínáme lanovkou z Grimentzu na Bendollu, je to krátká lanovka, ušetříme si tak stoupání asi 500 m, chvíli si říkám, že by bylo lepší si to vystoupat a ušetřit raději franky, zvlášť, když vidím, že jeden nadšenec vyběhne ještě dřív, než koupíme jízdenky a dorazí téměř stejně rychle jako my.

Z Bendolly (2129 m n. m.) stoupáme mírným travnatým svahem, nedaleko teče vodopád a máme dnes velmi krásné počasí. Zanedlouho se krajina mění z travnaté na kamenitou, před námi se tyčí skály, které připomínají zříceninu hradu. Otvírají se výhledy do všech stran, krajinu jen trochu hyzdí množství lanovek a lyžařských vleků. Vyhoupneme se do sedla pod Pointe de Lona (sedlo má výšku asi 2600 m n. m.) a užíváme si snad nejhezčí výhled, jaký jsme dosud ve Walliských Alpách viděli. Daleko vzadu se vlní čtyřtisícovky, průvodkyně nám ukazuje, která z hor je Mont Blanc. Asi půlhodina nám zbývá k chatě (Cabane des Becs de Bosson).

Obr. 1 Skály, které vypadají jako hradby

Obr. 2 Výhled ze sedla pod Pointe de Lona

Obr. 3 Cabane des Becs de Bosson a vlevo mezi mraky Mont Blanc

Dál pokračujeme bez průvodců, kteří před chvílí "utekli" s ostatními účastníky zájezdu. Nějakou dobu si myslíme, že je ještě dohoníme, ale pak začneme více fotit a už nemáme šanci. Jednou je ještě spatříme dalekohledem a pomůže nám to rozhodnout se, kterou cestou se dál vydáme. Protože jsme šikovní a máme mapu, poradíme si i sami a docela si to užíváme (když zrovna na rozcestích netrneme strachy, že se rozhodneme špatně).

Od chaty stoupáme na hřebínek, který jako by byl nasypaný ze samé suti. Krásně se tu střídají barvy - část kopce žlutá, část červená... V mapě, kterou jsme měli, nebyl kopec vůbec pojmenovaný, podle internetových map, které používám teď (http://map.wanderland.ch/?lang=en&p&route=all), by se mohlo jednat o Pointe de la Tsevalire (3026 m n. m.). Fotíme se na vrcholku, jako by se jednalo o nejvyšší horu Alp (přitom předešlého dne jsme byli výš).

Obr. 4 Pointe de la Tsevalire

Poté pokračujeme dál po hřebenovce, až narazíme na rozcestí, kde se dlouze rozhodujeme, kudy dál. Na mapě máme jasně označeno, že jakmile přijdeme k rozcestí, máme se dát vpravo, ale připadá nám, že toje jiné rozcestí - poněkud níže pod skalami, zatímco teď stojíme přímo naproti nim a rozhodujeme se, jestli je obejít zprava nebo zleva. Nakonec se rozhodneme správně, dáme se vlevo a brzy přijdeme k dalšímu rozcestí - to už je to, které máme na mapě a kde se tedy držíme značené trasy napravo. Dostali jsme se už do nižších poloh, kolem nás se rozprostírají nádherné alpinské louky. Fotíme si kytičky, posloucháme cinkání kravských zvonců, pozorujeme pastevecké psy, jak krávy shánějí dohromady a pohodu nám narušuje jen hluk stíhaček, které si nad námi nacvičují nějaké bojové techniky letu.

Obr. 5 Louka a stádo krav

Postupně nenáročně klesáme k horní hranici lesa, až k rozcestí Lovégno (zajímavé že v mapách a na ukazatelích jsou jiné názvy, ukazatel s nápisem Lovégno nebo St. Martin hledáme marně a to, co je na ukazatelích, zas hledáme marně v mapě). Dál pokračujeme po silnici místo po značce, trochu si sice zajdeme, ale připadá nám to bezpečnější než se držet nějaké značky, která nás dovede neznámo kam. Potom ovšem nastává ještě zajímavější situace, křižuje se tu spousta cest, ale je nám to už jedno, stačí jít prostě někma dolů a St. Martin nemůžeme už minout. Když se podíváme do údolí, zdá se nám, že to je ještě nekonečně daleko, naštěstí ale St. Martin není až úplně dole v údolí.

Další malé zpestření trasy nám přinese plot, který nám zkříží cestu - co teď? Obejít ho a riskovat zdržení a ztrátu značky? Přelézt ho a riskovat nějakou pokutu nebo nadávky od místních? Naštěstí si po chvíli všimnu, že je možné jeden kůl od plotu zdvihnout a otevřít tak jakousi nenápadnou branku - usoudíme tedy, že takto to má fungovat, že pro lidi je cesta normálně průchozí a plot je tu jen kvůli zvířatům.

Máme velkou radost, když se konečně před námi vynoří kostel v St. Martin! Jsme tu akorát, do příjezdu autobusu zbývá jen asi 20 minut, takže se jen projdeme mezi pěknými dřevěnými baráčky, uděláme pár posledních fotek a s radostí si zujeme boty a vyhříváme se ve večerním sluníčku.

Obr. 6 Horní hranice lesa

Obr. 7 Kostelík v St. Martin (1411 m n. m.)

Obr. 8 Ulice v St. Martin

Kompletní fotogalerie je na: http://cestynedaleko.rajce.idnes.cz/Walliske_Alpy_pod_Bacs_de_Bosson/#