neděle 3.9.2017
Přestože počasí mi stále moc nepřeje, rozhodnu se jet na poslední výlet, nechce se mi strávit celý den doma. Jedu vlakem do Schliersee, je to skoro stejně daleko jako k Tegernsee nebo do Lenggries a jedna cesta vychází také stejně – kolem 10 eur.
Okolo Schliersee se mi velmi líbí typické domy se zdobenými balkony a často s malovanou omítkou, viděla jsem podobné v kterékoli vesnici při svých projížďkách na kole, ale tady jsou možná ještě častější a skoro v každém je možné se ubytovat.
Obr. 1 Jezero Schliersee
Obr. 2 Typický dům se zdobeným zábradlím balkonů a s květinami
Obr. 3 Typický dům navíc s malovanou omítkou nad okny a dvěřmi
Ještě se ani nedostanu za poslední domy vesnice Schliersee a už začíná pršet. Dnes jsem lépe připravená, mám pončo i deštník, i tak je mi ale trochu nepříjemně, mám už toho deště po krk. Cesta vede pastvinami, ze kterých by byl docela hezký výhled na jezero a vesnici, ale kvůli dešti je vše zamlžené. Pak vejdu do lesa a pokračuji asi půl hodiny ke zřícenině Hohenwaldeck. Uběhla už hodina a půl od startu mého výletu, takže bych se měla začít vracet, protože mám přesně tři hodiny času. Rozhodnu se pokračovat dál a obejít celé jezero dokola, předpokládám, že bych to měla bez problémů stihnout, i když podle mapy mě teď čeká delší vzálenost, ale bude to celou dobu pohodlnou cestou po rovině.
Obr. 4 Výhled na Schliersee
Obr. 5 Část zříceniny Hohenwaldeck
Scházím do vesnice Fischhausen, kde najdu první dnešní kešku (hledala jsem předtím jednu i u zříceniny a ve Schliersee, ale neúspěšně). Také fotím pár dalších domů, které mě nepřestávají fascinovat. Také hory jsou docela hezké, i když jsem čekala, že budou více skalnaté, ale je možné, že ty nejvyšší ještě nemůžu vidět, prtože jsou dál za těmi nižšími.
Obr. 6 Fischhausen a mraky v horách
Cesta kolem jezera je pohodlná a celkem nudná, pro zpestření jsou tu aspoň nějaké další kešky. Vlak stihnu bez problémů.
Po příjezdu domů jedeme s Julií, jejími rodiči a všemi spolubydlícími na večeři do nedaleké restaurace. Přestože jsem se trochu děsila, jaké to bude, když si všichni budou povídat jen německy, je to nakonec fajn večer, něco málo z německé konverzace pochytím, něco mi Julie překládá, případně se se mnou i Kristina a Michi baví anglicky. Druhý den brzo ráno balím a v osm hodin odjíždím do Mnichova na autobus.