Žehrovka

17.5.2023

Při minulém výletě na kešky Podtrosecka jsem si vytipovala trasu na další výlet. Napadlo mě, že bych mohla projít údolím Žehrovky pořádný kus Českého Ráje, většinu této trasy ještě neznám. Původní plán byl vyrazit z Mladějova, ale kvůli tomu, že bych ztratila spoustu času přestupem, jsem nakonec dojela přímým spojem do Ktové a šla mimo značené cesty k rybníku Doly.

Za Ktovou překračuji tok Libuňky a plánuji do budoucna výpravu také podél tohoto toku, rozhlížím se po objektech k focení, protože dneska nemám obvyklý keškařský výlet jako spíš turistický a fotografický. Je na to ideální čas v roce –  ta nejhezčí zeleň. A fotek si z výpravy přinesu opravdu spoustu, hned tady na začátku – roubenky, zelenající se lány obilí a hlavně Trosky zase z trochu jiného úhlu pohledu než minule. Škoda jen, že je zatažená obloha. Cestou sem jsem v autobuse rozečetla knížku, kde se autor zmiňuje o tom, jak je důležité všímat si maličkostí, aby si člověk výlet užil a připadal mu zajímavý a to já dělám hlavně prostřednictvím foťáku, raduji se z každé kytky, zajímavě pokrouceného stromu, choroše, nakonec třeba nevyfotím úplně všechno, co pohledem zkoumám, ale zážitek z přírody tak mám větší, než když jdu třeba s někým zapovídaná a celkem nevšímavá.

Míjím PR Apolena, kam se od roku 2006 nesmí, skály jsou tam z málo odolného pískovce a jedna ze skalních věží se nedávno zřítila a rozpadla. Jdu pod Kamenný vrch k prvním dnešním skalkám, vylezu mezi nimi nahoru a pokochám se výhledy (na Trosky a Kozákov a také na pískovnu na jihovýchodě), pak pokračuji neznačenou cestou na Hradiště a kousek pod ním už leží rybník Doly a jsem u Žehrovky, se kterou se dnes budu potkávat celý den.

Pak přicházím k jeskyni, pro sebe jsem si ji pojmenovala Jeskyně hieroglyfů. Protože její stěny a stejně tak i skála všude kolem jsou plné nápisů a obrázků. Nejspíš nejsem sama, komu to připomnělo hrobku zdobenou hieroglyfy, protože někdo sem vytesal nejspíš i faraona. Přesto, že rytí do skal je vandalismus a dneska je to hodně kritizované, tady to na mě působí spíš mile, asi proto, že to nejsou jen jména, ale i názvy a znaky turistických nebo skautských oddílů, obrázky a data docela dost stará a celé to tak má takovou příjemnou atmosféru časů minulých. Jediné, co to kazí, jsou papírové kapesníky rozházené po podlaze jeskyně svědčící o dalším účelu, jaký v dnešní době asi často má.

Přicházím k Podsemínskému rybníku, také tady je mlýn, ale mě víc zajímá Podsemínský most, který je historickou památkou a který je možné vidět ve filmech Kletba bratří Grimmů a Jak dostat tatínka do polepšovny. Musím se na ně podívat, schválně, která další místa tam poznám. Mě sem však nepřivedly filmy, ale hra na stránce www.poznejmisto.cz, kde jsem na tenhle most už nějakou dobu koukala a nevěděla, kde se nachází. Zjistila jsem to při prohlížení fotek z mapy, když jsem byla minule v Nebákově.

Za Žehrovem sejdu ze značené cesty, projdu mezi rybníky Horní a Dolní a polňačkou se přiblížím k rybníku Žabakor, zjišťuji, že mi nezbývá čas na plánované posezení v ptačí pozorovatelně, jenom tam nakouknu a říkám si, že to není vůbec škoda, že bych odtud bez dalekohledu stejně asi žádné ptáky neviděla a jdu na autobus. Ušla jsem asi 24 km a tuhle procházku skrz Český Ráj mohu doporučit všem, kdo už znají jeho nejatraktivnější části a chtějí si spíš užít klid a pohodu v přírodě a  nebo se chtějí vyhnout jakémukoli převýšení, trasa podél Žehrovky je celou dobu po rovině.