Řeka Smědá

28.10.2014

Z Frýdlantu vyrážíme po zelené turistické značce k rozcestí Harta. Cestu si zkrátíme po bývalé turistické stezce a potkáme obrovskou užovku (jednobarevná, až na žluté flíčky za hlavou). Napůl z ní mám strašný šok, napůl lituji, že jsem si ji nestihla (nedokázala?) vyfotografovat - tak krásně mi pózovala, hlavičku zvednutou, jazýček vyplazený :-). Slyšela nebo četla jsem někde, že hadi nemají sluch, že reagují na otřesy půdy, když dupeme a že na jejich odhánění tedy nepomůže křik. Myslím, že to není tak docela pravda - buď můj ječák slyšela, nebo jsem svým jekotem způsobila otřesy půdy nebo vzduchu. Zcela jasně na něj ale reagovala - vždycky zvedla hlavičku o trošku výš a zasyčela na mě (pročež jsem zaječela znovu a víc). Účinek to mělo jen tento, rozhodně ji to nevystrašilo tak, aby se odplazila jinam. Odplazila jsem se tedy rozklepaně já.

Ze setkání s užovkou se vzpamatuji až u meandru řeky, na žluté značce. V řece je místy málem víc kamenů než vody, skáčeme z jednoho na druhý, až se téměř dostáváme na druhý břeh, fotografujeme vlnky, listí na hladině a vodní kola, která se objeví po vhození kamene.