Embedded Files
6.7.2021
Túru začínám v Teplicích nad Metují. Kratší varianta měří asi 16 km, ale protože chci vidět všechno, dělám spoustu odboček a trasu různě prodlužuji, je to nakonec 27 km, ale to mi nijak nevadí, aspoň se na hlavní okruh Adršpašskými skalami dostanu později večer a je tam už vylidněno, na internetu totiž koluje dost fotografií s davy lidí.
Nejdříve jdu po zelené na vyhlídku Lokomotiva, cestou se potkám s dalšími Liberečáky, jdeme pak kus cesty společně, navzájem se vyfotíme a pomáháme si najít, kudy vede značka dál.
Výhled z Lokomotivy
Trasa z Teplic nad Metují do Adršpachu
Podle mapy je tu všude spousta skal, ale nejsou žádné daleké výhledy, ani úchvatné skalní stěny, za celou cestu až k rozhledně Čáp udělám asi tři fotky. Ovšem, co bych dala za to mít pár takových malých nevýznamných skalek u nás na Vysočině, na Havlíčkobrodsku.
K rozhledně Čáp si odbočím z rozcestí Pod Bludištěm a protože vím, že se budu stejnou cestou vracet, rozhodnu se jít nalehko a netahat sebou krosnu, kterou schovám pod malým smrčkem do vysokého borůvčí, takže z cesty není vůbec vidět. Zapamatuji si skálu a ležící kmen stromu, abych ji pak cestou zpět našla, ale stejně to místo potom přejdu a musím se vracet a dávat víc pozor, ležící kláda se ale nedá naštěstí přehlédnout.
U rozhledny Čáp a na ní se mi moc líbí. Jsou tam hezké skalky a výhledy do všech stran, na Krkonoše, na skalní města, na louky a vesnice kolem. Kousek pod rozhlednou je skalní brána, zaběhnu se tam také rychle podívat, než se vrátím.
Výhled k jihu, skalky pod rozhlednou
Výhled k severozápadu na Sněžku
Výhled k severu na skalní města
Výhled ze Střmenu
Pohled shora na závěrečný žebřík
Pak se vrátím na rozcestí Pod Bludištěm, najdu svůj batoh a pokračuji dál na rozcestí U Sekery. Tady se už vyskytují směrovky s popisem, jakou skálu kde vidíme, jsou různě pojmenované, z rozcestí je výhled na tu „Řeznickou sekeru“.
Odtud si udělám krátkou odbočku ke skalnímu hradu Střmen (batoh jsem měla opět někde ukrýt, zbytečně se s ním tahám až nahoru), vede tam 300 schodů, ze začátku je počítám, když jsem u čísla 30, říkám si, že už jen devětkrát, brzy napočítám padesát, tedy zbývá mi už jen pětkrát tolik a když jsem u stovky a zbývá mi pouze dvojnásobek zdolaných schodů, dojde mi, že ty násobky se sice snižují velice rychle, ale prodlužují se, z toho všeho počítání jsem totiž nějak předpokládala, že mě čeká už jen dvakrát ten kratičký úsek, co byl úplně v pohodě na začátku (2 x 30 schodů) a ne dvakrát ten šíleně dlouhý úsek, který jsem doteď zdolala (2 x 100 schodů). Radši toho počítání nechávám a dívám se pod nohy a kolem sebe, místy odpočívám a nechávám se předejít rychlejšími lidmi. Na závěrečné žebříky se dlouho čeká, nahoru se totiž vejde asi pět lidí a všichni ostatní musí počkat, až zase slezou, na žebřících se nemůžeme potkávat. Je to tam docela hezké, ale za to šplhání a čekání to asi ani nestojí.
Příklad směrovky popisující, jakou skálu vidíme – tohle jsou Krakonošovy šortky
Pak přicházím na rozcestí u bývalé horolezecké chaty a obejdu si téměř celý okruh po modré značce (kolem vrcholku Skalní ostrov). Nejvíc se mi líbí na Velkém Chrámovém náměstí. Mám také radost, že jsem tu skoro sama a nic neruší ticho ve skalách.
Několikrát fotím, musím se krotit, aby všechny fotky nebyly stejné, Skalní korunu mám aspoň na třech fotkách. Moc se mi tady líbí.
Z dalších skal si pamatuji jednu, jejíž vrchol připomíná siluetu hradu Trosky, jiná vypadá jako hlava psa. Zajímavá je také úzká věžička Krakonošovo párátko. Náladu mi trochu kazí fakt, že jedna baterka fotoaparátu dodělává a druhou jsem si zapomněla nabít.
Okruh úplně nedokončím, kousek cesty se vrátím a pokračuji do „roklin“, také jsou tam zajímavá zákoutí, i když skály jsou spíše menší a pohybuji se po jejich vršcích. Na vyhlídce U Roklin se dávám do řeči s dvěma holkama, které stejně jako já putují s krosnou na zádech, navzájem tedy vyzvídáme odkud, kam a na jak dlouho.
Pak přicházím do Vlčí rokle a užívám si zase trochu jiného prostředí – hájky s rašeliništi a haťovými chodníčky. Netrvá to dlouho a jsem v Adršpašských skalách. Minu Adršpašské jezírko, na lodičky už je pozdě a mrzí mě, že jsem se ani nepodívala k jezírku, myslela jsem, že to půjde u vstupu na lodičky, ale je tam zamčená branka, možná by to šlo u výstupu z lodiček, to bych se však musela vracet, a to se mi nechce, chci stihnout projít Ádrem za světla a moc času mi na to už nezbývá.
Podívám se k Velkému vodopádu a pak na rozcestí se rozhodnu pro náročnější cestu doleva. Dobře jsem udělala, je tam spousta schodů nahoru a dolů, takže jsem ráda, že tuhle část projdu jen jednou, zatímco tu druhou, která je pohodlná, projdu tam a zase zpět.
Užiju si výhled na Milence, vyhlídku Velké panoráma, pohled na známé skály Starosta a Starostová a když přijdu na rozcestí k Babiččině lenošce, zamířím zase zpět do nitra skal, i když už jsem z nich na chvíli vyšla. Projdu Gotickou brankou a dojdu opět až na rozcestí, kde jsem dnes už jednou byla, takže mám jistotu, že jsem okruh prošla úplně celý. Potkávám jen pár lidí, buď horolezce, nebo samotáře jako jsem já, nikoho, kdo by zde působil rušivě. Dřevěné chodníky sevřené skalami, tady nejsou jen na parádu a pro pohodlí chodců, místy pod námi teče říčka Metuje a bez úpravy cest by se tady asi nedalo vůbec projít.
Velké panorama
Starosta a Starostová
Gotická branka
Stezka mezi skalami
Západ slunce pozoruji od Pískovny. Škoda, že se v ní nesmí koupat, je ještě pěkně teplo a čistá voda k tomu láká. Někteří lidé se i přes zákaz koupou, přitom tu jsou všude umístěné zákazové tabulky. Trochu mi to kazí náladu. Rozhoduji se, co dál. Podívám se, kdy jeden vlak a zjistím, že za deset minut, rozhodnu se ho zkusit stihnout a poklusem sbíhám schůdky z vyhlídky. K vlaku je to od Pískovny jen asi 200 m, nebylo potřeba ani tak pospíchat.
Page updated
Google Sites
Report abuse