Belianské Tatry

30.6. - 12.7.2012

Hned při příjezdu se mi tady zalíbilo - samá zeleň a v dáli (ale zase ne moc daleko) se tyčí krásné vrcholky jako z pohádky.

Obr. 1 Belianské Tatry, Ždiarska Vidľa a Havran

Nejdříve jsme si prohlédly místo ubytování - podhorskou vesnici Ždiar s několika pěknými roubenkami. Dříve to tu muselo být opravdu malebné, v současnosti je tu však i hodně novostaveb, většinou jsou sice dřevěné, ale staré chalupy z estetického hlediska prostě nemohou nahradit. Pozitivní na tom je, že zde není problém najít ubytování, hledaly jsme ho asi jen dva týdny před dovolenou.

Snažíme se všímat hlavně toho hezkého, co je tu k vidění:

Obr. 2 Malovaná roubenka, typická pro Ždiar

Během prohlídky vsi se podíváme ke kostelíku a hřbitůvku ve stráni, také jednou navštívíme místní muzeum (kroje, nářadí...) a obchod se suvenýry. Nevracíme se pak k místu ubytování stejnou cestou (přes ves), ale po červené značce pěkným údolím. Všímám si rostlin a hledám, jestli se tu vyskytují nějaké horské druhy. Asi ano, protože toho moc nepoznávám.

Obr. 3 Kostelík ve Ždiaru

Na ty nejhezčí kopce (Vidla a Havran) jsme vylézt bohužel nemohli, nevede tam značená cesta. Jediná možnost dostat se ze Ždiaru mezi kopce Belanek je jít po červené značce na Kopské sedlo a dál se člověk může rozmyslet, zda vyrazí na západ Zadnými Meďodoly nebo k jihovýchodu k Velkému Bielému plesu, kde má tři možnosti, jak sejít zpět do civilizace. Ale tam už vlastně nejsme v Belanských Tatrách, ale ve Vysokých... Nejvíce se Belianským Tatrám blíží zelená značka, vedoucí hluboko pod vrcholy Predné jatky, Bujačí vrch a Skalné vrata a kolem chaty Plesnivec.

Tady je turistická mapa oblasti: http://mapy.hiking.sk/?zoom=14&lat=6312888.40878&lon=2252051.01772&layers=00BFFTTTTTFFFFFTT

Monkova dolina - Kopské sedlo - Zadné Meďodoly

Cesta Monkovou dolinou se mi moc líbila, zvláště když jsme vystoupali nad hranici lesa. Pili jsme pramenitou vodu, všímali si krásných květin - bílé koniklece, lilie, petrklíč... Také se nám líbil výhled zpět na Ždiar (obr. 4). Po zdolání již značného převýšení (asi 900 m) se ocitneme v Širokém sedle, odkud je pěkný výhled na Lomnický štít, Kežmarský, Jahňací... Je tam i několik laviček, odpočívá tam několik skupinek turistů a většina je nadšena a zběsile fotí kytičky, skály a samozřejmě jeden druhého.

Obr. 4 Monkova dolina, pohled zpět ke Ždiaru

Obr. 5 V Širokém sedle, pohled směrem k Vidľe (2142 m n.m.), ale tohle asi není přímo její hlavní vrchol

Cestou k Vyšnému Kopskému sedlu (1933 m n. m.) jsem poprvé v životě viděla ve volné přírodě kamzíka. Sama bych si ho nevšimla, ukázali nám ho turisté, kteří stáli u zábradlí a dívali se na skály před sebou a my se zastavili vedle nich a dívali se, na co se to dívají. Později jsme uviděli ještě jednoho a ten nám na skále krásně pózoval před foťákem:

Obr. 6 Kamzík

Z Kopského sedla jdeme Zadnými Meďodoly, název nesouvisí s medvědy, jak jsem si původně myslela, ale s těžbou mědi. Poslední úsek cesty nám zpestřovala balvanitá říčka.

Obr. 7 V Zadných Meďodolech

Z Tatranské Kotliny k chatě Plesnivec - Bílé pleso - Zelené pleso - Dolina Bielej vody - Kežmarské Žľaby

Druhá trasa probíhá spíše lesem, celkové převýšení je jen 880 m (počáteční výška u autobusu - 760 m n.m., nejvyšší bod u Bílého plesa - 1640 m n. m.), ale romantické krajiny si také užijeme dost. Hlavně louky pokryté rdesnem (obr. 8) jsou úžasné. Nad námi se na jedné straně tyčí hřeben Belianskotatranských vrcholů (Zadné jatky, Prostredné jatky, Predné jatky, Bujačí vrch a Skalné vrata), na druhé straně Svišťovka, Jahňací štít a vrcholy v jejich okolí, bohužel je nepoznám.

Obr. 8 Rdesnová louka, Belianské Tatry

U Bílého plesa (obr. 9) náhodou potkáme několik známých ze stejného města, odkud pocházíme i my, chvíli si povídáme a pak každý pokračuje svou cestou, oni jdou přibližně opačnou trasu než my. Od Bílého plesa jdeme k Zelenému plesu (podle mého názoru už jsme ve Vysokých Tatrách, ale nevím, kde je přesně hranice), které má opravdu úžasnou barvu a kde stojí pěkná chata (Chata pri Zelenom plese), celkově je to jedno z nejfotogeničtějších míst.

Obr. 9 Bílé pleso

Obr. 10 Zelené pleso a Chata pri Zelenom plese

Jdeme Dolinou Biele vody, je to krásný potok s balvany (podobný charakter jako potok v Zadných Meďodolech, obr. 7), tentokrát ale vůbec nefotím, protože prší. Navíc trochu spěcháme k autobusu. Odtud je pěkný výhled na Lomnický štít, dále vzadu Kežmarský a Kolový štít.

Zbytek dovolené jsme chodili po Vysokých Tatrách, takže více ZDE.