Znojmo - Králův stolec

1.4.1012

Můj letošní aprílový výlet začal tradičně - spěchám na autobus, bojím se, že to nestihnu a budu muset dvě hodiny čekat, ale nakonec to stihnu :-), přesně jako obvykle - nevím, čím to je - jestli mám pokaždé tolik štěstí, nebo jestli se jen vždycky zbytečně obávám...

Ve Znojmě plánuji nejdřív navštívit hrad a rotundu, podle internetu by měli mít otevřeno, ale není to tak docela pravda, jenom odemkli nádvoří, takže se můžu na rotundu podívat zvenčí a to je všechno. Nevadí, aspoň mám důvod se sem brzy zase vrátit :-).

U hradu se podívám na sluneční hodiny (teď po ránu ještě zastíněné některou z budov) a na dravce v příkopu, většina jich je přivázaných u své "boudičky", ale jeden si tam poskakuje v keři naprosto volně, že by jim utekl? Nebo je to volně žijící pták, kterého přilákal křik jeho hradních druhů?

Pak už vyrážím po modré značce parkem pod hradem a do údolí Gránického potoka. Tam se mi líbí skalnaté svahy po obou stranách, kamenité koryto potoka, křížová cesta (kapličky, nebo spíš boží muka?), nemám čas si je moc prohlédnout, protože zrovna začíná sněžit, ocením tedy i pěkné posezení pod střechou. Za chvíli naštěstí přestane a můžu pokračovat. Pozoruju ptáky ve křoví, koukám se po jarních kytičkách a cesta mi pěkně utíká.

Asi po třech kilometrech jsem na rozcestí Gránice. Odtud jdu po zelené značce. Vůbec se mi nelíbí její přivítání - takový prudký kopec! Aspoň že je docela krátký a pak už cesta zase vede spíš po rovině. Asi po kilometru vyjdu na chvíli z lesa a málem zmrznu - strašně tady fouká a opět drobně chumelí. Spěchám s hlavou skloněnou co nejrychleji kupředu, kde se můžu před touhle nepohodou znovu schovat v lese, málem si přitom spěchu ani nevšimnu pěkného výhledu na Mašovice. Hned na kraji lesa se konečně dostávám do NP Podyjí a půjdu jím po zbytek cesty, s výjimkou asi kilometrového úseku na Hradišťských terasách.

Počasí se trochu zlepšilo a tak jsem si užila nerušené posezení na vyhlídce Králův stolec. Škoda, že ještě není listí na stromech, údolí teď vypadá trochu smutně, ale přesto je to paráda. Strávím tam asi půlhodinku, posvačím, ulovím jednu geocache a trochu fotím v okolí a kolem 12h pokračuju dál. Cesta je tady vážně úžasná, výhledy do údolí se otvírají každou chvíli, ptáci zpívají, duby se kroutí, strakapoudi mlátěj do stromů hlava nehlava... prostě idylka. Fotím si zajímavé spadlé stromy, kytičky, kameny...

Příjemné prostředí mě uvítá, když vyjdu z lesa - na stráních kvetou keře a znovu se přede mnou otevírá pěkný pohled na Znojmo. Už to mám do cíle jen kousek :-). Ještě se podívám na pěkný veliký kostel se zajímavým názvem (Chrám sv. Hyppolita), potom o kus dál na kostelík sv. Antonína Paduánského a k Eliášově kapli, kde se příjemně bojím, když si vzpomenu na strašidelnou historku, která se k tomuhle místu váže. Kromě špatne zdokumentované pověsti o poustevníkovi (snad právě jménem Eliáš) se k tomuto místu vztahuje ještě jedna legenda, která má reálné historické pozadí: významný hradištský probošt Tomáš Schlessín byl r. 1675 zavražden svými synovci a jeho tělo bylo nalezeno u kapličky, či snad dokonce přímo v ní. Kaple byla poté odsvěcena. Protože hrobka pod chrámem v klášteře byla v té době právě v rekonstrukci, bylo proboštovo tělo určitou dobu uloženo v kapli. Podle pověstí tu od té doby někdy v noci obchází jeho duch (přepsáno z geocaching.com).

A co že je odsud všechno vidět? Zcela vlevo se otvírá pohled do údolí Gránického potoka a na tzv. Ptačí skály. Nad údolím je dobře vidět velká část města Znojma, zvlášte Znojemský hrad a kostel sv. Mikuláše. Ve směru toku Dyje vidíme pozoruhodný železnicní most. Při dobré viditelnosti lze napravo od něj zahlédnout i rakouské Alpy... Kopec se zahrádkami vpravo od mostu se jmenuje Kraví hora a úplne doprava, směrem na západ, můžeme vidět znojemskou přehradu (opět přepsáno z geocaching.com, protože všechno bych to dohromady nedala, poznám jenom Znojmo a přehradu ;-).