Embedded Files
11.5.2013
Do Třeště jsme se vypravili v den, kdy se tu konalo hned několik akcí - dva konkurenční pochody a jeden orientační běh. Pochod "K prameni Dyje" neměl toho dne velkou účast. Je to škoda, protože pořadatelé si dali velkou práci s vlastním značením tras (papírové šipky přilepené nebo připíchnutí ke stromům a sloupům). Značná část cesty vedla právě po vlastním značení, což mi trochu ztěžuje vzpomínání, kudy přesně jsme šli... budu tedy psát spíše jen o zajímavostech, co jsme viděli.
Třešť jsme si toho dne nijak neprohlíželi, protože jsme tu byli už několikrát předtím (např. v lednu loňského roku jsme se podívali na slavné třešťské betlémy v informačním centru, v zámku i různě po domácnostech, v garážích nebo ve firmě). Přidám alespoň fotku z vyhlídky na Třešť, je tam vidět špička věže jednoho z kostelů a špička věže zámku (ta vpravo).
Výhled na Třešť
Trasa, kudy jsme přibližně šli, přesně to nevím
Z Třeště jsme vyrazili směrem k jihu kolem Váňovského rybníku a zanedlouho jsme přišli do Hodic, kde mají u nádraží na zahradě Nádražní muzeum. Více o něm najdete na: http://www.hodice.cz/18-expozice-zeleznice.html. Nemohli jsme se tam však zdržet, protože odpoledne mělo podle předpovědi začít pršet (muzeum stejně nebylo právě otevřené, snad by se to dalo zařídit po zavolání na telefonní číslo uvedené u vstupu, ale to bychom už dnes možná k pramenu Dyje nedošli). V Hodicích nás ještě zaujala jedna skalka, kde je využit sloup elektrického vedení, všimla jsem si ho díky tomu, že je na něm nakreslená zelená značka... A také se mi líbila zeleň na návsi v Hodicích.
Váňovský rybník
Značkařovi na vztek
Náves v Hodicích
Dalších pár kilometrů projdeme jen tak, nevšimnu si ničeho zvlášť pěkného. Užívám si to, že jsem v přírodě a to, že je pěkné počasí a konečně dorazilo jaro, všechno kolem se zelená. Za obcí Sedlejov se mi líbí malý rybníček s chatkou na břehu:
Rybníček za Sedlejovem
Potom vejdeme do lesa, podíváme se na křížek na památku mladému vojákovi (už si nejsem jistá, ale asi padl v 1. sv. válce) a na čtveřici jezdců na koních.
O něco dál je rašelinné jezírko Rosička, na které jsem se těšila. Stojí u něj naučná tabule pojednávající o čolcích, ta mě inspiruje k jejich trpělivému hledání pod hladinou jezírka. Tedy ne že bych se potápěla pod hladinu, stojím jen na břehu a hledám je očima. Na první pohled není nic vidět, ale kdo se pozorně dívá delší dobu, uvidí někde pohyb a pak už si může všimnout i čolka. Po deseti minutách máme už tak trénované oko na hledání těchto zvířátek, že jich vidíme i několik naráz, kamkoli se podíváme.
Rašelinné jezírko
Další čolek
Čolek
Poslední zajímavostí na trase je pramen Moravské Dyje. Překvapí mě, že se nejedná o klasickou dřevěnou boudičku nad studánkou v lese, ale o studánku, jakou jsem snad ještě nikdy nikde neviděla - je to prostě jen jáma v zemi, ve které se drží voda a vytéká z ní. Takhle nějak si představuju: "Znám křišťálovou studánku...", jenže dneska, když jdu k nějaké studánce, skoro vždycky má boudičku. Nic proti, většinou jsou moc hezké a měli bychom ocenit, že si někdo dal tu práci, ale přece jen... tohle je romantika.
Studánka, pramen Moravské Dyje
Škoda, že tou dobou už prší a nepřestane až do cíle našeho výletu v Třešti. Zbytek cesty tedy ujdeme co nejrychleji a už nic nefotím. Ztratili jsme značení, a tak to dojdeme po silnici.
Page updated
Google Sites
Report abuse