3. Lacul Urlea - Moldoveanu

20.8.2019

Když v noci vstanu a vylezu ze stanu, jsem překvapená, jak je krásně vidět, hřbety hor jsou zřetelné s menšími skalami, poznám, kde vede cesta, svítí totiž měsíc téměř v úplňku a docela hezky jsou vidět i hvězdy, zahlédla jsem i jednu "padající hvězdu".

Vstáváme před 8 h, už nám svítí do stanu slunce. Děláme zase ovesnou kaši a pak sušíme stan. Naši známí Iraelci ze večerejška přišli také k jezeru, koupou se a nadělají u toho děsný kravál. Když konečně odejdou, jdu se také vykoupat, je to studené, ale užiju si to. Vodu pak nabíráme z druhé strany jezera, kde nebudou tolik rozvířené nečistoty ze dna. Hledali jsme i pramen, je zakreslený v mapě, ale nenašli jsme ho, pravděpodobně je teď moc sucho, přece jen - asi je rozdíl, jestli sem člověk přijde na začátku nebo na konci léta.

Obr. 1 Těsně před osmou se ještě válím ve stanu, i když sluníčko už se nám ho pilně snaží osušit

Obr. 2 Obcházím celé jezero a hledám pramen, teď po ránu je tady nádherně

Obr. 3 Jezero Urlea mě přímo zve k ranní koupeli

Vyrážíme asi v 11 h, sice už není úplně jasno jako ráno, ale pořád jsou krásné výhledy, hodně fotím. Kousek před vrcholem Slanina najdeme kešku a dáme si oběd (asi v 14 h), pak vystoupáme na Slaninu (2 268 m n. m.) a sejdeme do dalšího sedla, kde na chvíli shodíme batohy.

Obr. 4 Pohled zpět na jezero Urlea

Obr. 5 Rozchodnice růžová

Obr. 6 Výhled směrem na Slaninu, v dálce Moldoveanu

Lukáš jde pro vodu ke studánce, já na něj v sedle čekám, pak mi ukazuje fotku oslíků, takže pro další várku vody jdu já, abych je také viděla. Kromě nich je tam také bača s malým pejskem a stádem ovcí. Jde se mnou nahoru a s Lukášem se snaží popovídat, ale nerozumíme mu ani slovo, jen z gest hádáme, že mluví o tom, že je tady zima - ukazuje svou bundu.

Obr. 7 Oslíci

Je 16 h, pokračujeme dál. Postupně zdoláme tři stoupání šikmo svahem, vždycky na horizontu vidíme tyčku označující cestu a těšíme se, až budeme u ní. Pak se u té poslední fotím s radostí, že už jsme nahoře. Kolem 19 h jsme u přístřešku Refugiul Viștea Mare a stavíme stan, je tam docela problém najít volné místo. Stojí tu už jeden nebo dva další stany a přístřešek si zabrali naši známí Izraelci.

Obr. 8 Výhledy z hřebenovky

Obr. 9 Jedna z tyčí označujících cestu

Obr. 10 Bezva místo na stan, zapózuji si s ním a pak ho přenesu dál od okraje srázu