Svatá Hora v Příbrami

27.4.2024

Většinu dne jsme strávili na výletě u Vltavy, ale protože si chci aspoň trochu prozkoumat i samotnou Příbram, vystoupíme z autobusu na Sevastopolském náměstí a jdeme na Svatou Horu. Je tam poutní areál, a to kvůli gotické sošce Panny Marie, která podle pověstí způsobila několik zázračných uzdravení. Areál s bazilikou je významnou architektonickou památkou období raného baroka (vybudován byl v polovině 17. století).

Doufala jsem, že se stihneme před zavíračkou kouknout do baziliky, ale poslední prohlídka je v 17 h a když tam přijdeme, že už všechno zavřené, nedá se dostat ani za zdi se čtyřmi kaplemi v rozích. Podíváme se aspoň ke krytému schodišti. Jsem ráda, že jsme přišli z opačné strany – schodiště je dlouhé 450 m, zní mi to jako noční můra – jít stále rovně chodbou a ještě k tomu po schodech vzhůru a nevidět ani ven, musí se to zdát nekonečné.

Scházíme křížovou cestou a Svatohorskou alejí, pak odbočíme a užíváme si rozkvetlé sady a téměř už západ sluníčka. Sejdeme po zeleně značené cestě a podél Příbramského potoka pokračujeme k Novému rybníku, kde to pěkně žije i v tuto pokročilou hodinu. Lákalo by mě se tam zastavit, ale otravují nás drobné mušky, takže uháníme radši dál od vody. Pak už zbývá jen prokličkovat civilizací na místo ubytování. Škoda, že jsem se nepodívala na náměstí v severní části Příbrami, ale všechno se za jeden večer nedá stihnout.