Embedded Files
11.7 - 12.7.2018
I přes poměrně nepříznivou předpověď počasí jsme se rozhodli využít dvou volných dní a vyrazit na krátký výlet. Volba padla na Ústí, kam nám jel přímý vlak z Liberce, hlavním bodem programu prvního dne se stala návštěva hradu Střekov a druhý den jsme si užili výhledy ze skal a koukli se i na zříceninu Kamýk.
Z Liberce jsme vyjeli asi o půl sedmé ráno a o půl deváté jsme byli v Ústí. Nakoupili jsme si potraviny na celý den a případně i následující den a vyrazili po červené značce na hrad Střekov. Tam jsme si zaplatili vstupné, sice jsme o pár minut zmeškali prohlídku s průvodcem, ale to vůbec nevadilo, mohli jsme si hrad projít i sami s papírovými poznámkami o tom, co se kde nachází. Docela pěkně jsme si to zvládli okomentovat sami. Hrad se mi moc líbil a docela mě překvapil, co všechno se tady dalo projít.
Střekov
Na oficiálních stránkách hradu čerpám pár informací: Když budete vcházet na nádvoří, nelze si nevšimnout vysoké čedičové skály, na které se hrad vypíná. Do černého kamene je zapuštěno šest dělových koulí, kterými v roce 1757 Střekov ostřelovalo chorvatské vojsko generála Laudona. Povídá se, že pokud najdete místo, ze kterého jsou vidět všechny střely najednou, splní se vám nejtoužebnější přání. Škoda, že jsme tohle nevěděli a místo nenašli...
Tam, kde je dnes pokladna a prodejna suvenýrů, sídlil kdysi správce hradu. V místě dnešní stylové restaurace se nacházel pivovar. Budovy v podhradí jsou ze 16. století. Vstup na nádvoří není zpoplatněn.
Nejdříve se podíváme do Rytířského sálu, kde je několik ukázek středověké zbroje a dlouhý stůl se židlemi (asi celkem moderní, místnost slouží k společenským událostem), pak procházíme několik dalších místností vybavených reprodukcemi obrazů a kreseb Střekova, je tu replika prostříleného terče a erby majitelů a také model hradu. Prohlédneme si kapli a jedinou místnost, která byla kdysi vyhřívaná, i když zbytky krbu už nějak nerozpoznáme, nyní je pod širým nebem a je odtud pěkný výhled.
Místnosti jsou zajímavé nepravidelným půdorysem, který se musel přizpůsobit skalnatému podloží, přímo v místnostech jsme si všimli, jak skála proráží podlahu. O pravé úhly je tu nouze. O to pozoruhodnější je, že tu hrad stojí už déle než šest set let.
Výhled na Labe
Měli jsme i jedno speciální překvapení - jakousi kozu, muflona či kozorožce poskakující po skalnatých srázech pod hradem:
Obyvatel podhradí
Pohled na Střekov z horní části opevnění - citadela, která byla od hradu oddělena padacím mostem
Do střekovské věže se vstupuje vchodem, proraženým v polovině 19. století. Původně byly dveře v prvním patře a lezlo se k nim po žebříku. Ve spodní části věže bývala hladomorna. Podle pověsti tu byl uvězněn a vyhladověn chudý podkoní, jenž se provinil tím, že miloval dceru hradního pána. Problém byl v tom, že ona jeho lásku opětovala. Příběh neskončil pohádkově. Mladá žena ukončila život skokem ze skály. Její duch tu prý za deštivých nocí naříká dodnes.
Po prohlídce hradu si dopřejeme občerstvení v podobě malinovky a po červené značce obcházíme kopec Vysoký Ostrý. Původní plán byl podívat se i na jeho vrchol, ale blíží se bouřka a není ani nic moc vidět do daleka, takže se rozhodneme pokračovat raději k Výřím skalám (po naučné stezce). Skály jsou od stezky docela daleko a moc toho z nich nevidíme. Zato jsme na cestě mohli pozorovat mloka:
Mlok skvrnitý
Docela dlouho nám trvá stoupání do Němčí, začínáme už být také trochu unavení. Znovu začíná pršet. Najdeme si lavičku pod stromy a svačíme, dokud déšť neustane. Pak se vyjasní, a tak nevyužijeme přístřešku u Čeřeniště pro nocleh a bivakujeme na louce. Naštěstí je jasná noc.
Prima louka pro nocování
Západ slunce
Druhý den pokračujeme po modré značce k Varhošti (rozhledna), prší skoro celé dopoledne, a tak docela dlouho zůstáváme těsně pod Varhoštěm v turistickém přístřešku a čekáme, až pršet přestane, nebo až aspoň déšť zeslábne. Sestup z Varhoště ke Krkavčí skále a dál za ni nám trvá neskutečně dlouho a je celkem vyčerpávající, je to 440 m klesání na třech kilometrech. Následuje poměrně vyčerpávájící chůze po asfaltu. Ale Krkavčí skála stála za tu námahu.
Na Krkavčí skále
Na Krkavčí skále
Výhled směrem k Labi
Za obcí Tlučeň přejdeme na modrou značku a pak po neznačené cestě do Kamýku. Po loukách se jde místy špatně, je tu vysoká mokrá tráva. Radost mi udělají zralé ostružiny. A potom se podívám ke zřícenině Kamýk, škoda jen, že se nedá dostat nahoru do věže, je tam zamčená brána.
Odjíždíme autobusem do Litoměřic, kde se zastavíme na večeři a vlakem jedeme zpět do Liberce.
Po loukách pokračujeme směr Kamýk
Zřícenina Kamýk
Page updated
Google Sites
Report abuse