Ronov

Přijela jsem vlakem na zastávku Kravaře a stoupám po zelené značce hned k blízkému Ronovu. Líbí se mi výhledy do kraje i kvetoucí stromy a větrem se vlnící louky. To zas budu trpět alergií, raději rychle do lesa. Přicházím na červeně značenou cestu a využiji značenou odbočku ke zřícenině Ronov. Vrchol kopce je zároveň Přírodní památkou, protože se zde vyskytují suťové lesy a v nich třeba lilie zlatohlavá.

Zřícenina je krásná, můžete obdivovat několik průchodů a oken. Jsou tu také asi tři velká ohniště, ale táboření a rozdělávání ohně je zde zakázáno, také by se nemělo sbírat dřevo v chráněném lese. Na úplném vrcholku kopce poletují otakárci, buď spolu soupeří a „perou se“, nebo je to součást rozmnožování, těžko říct. Když jeden z nich na chvíli usedne na listy keře, vidím, že se jedná o otakárka ovocného. Později se mi podaří zahlédnout i otakárka fenyklového, ale toho nevyfotím.