Túra na Kozákov

8.3.2018

Stejně jako včera vyrážím z Hrubého Rohozce. Dneska jsem si dala za úkol obejít okruh po červené značce, napojím se na ni hned za Dolánkami a držím se jí skoro celý den, kromě nějaké jedné zkratky u Malé Skály (vynechám tam Vranovský hřeben a Frýdštejn, protože tam jsem byla včera). Trasa:https://mapy.cz/s/nopevuzone

První a za celý den možná největší zajímavost jsou Betlémské skály, kde je vyhlídka Zdenčina skála (součást PR Klokočské skály). Podívám se mezi skály (mimo značky), najdu úžasnou jeskyni a skalní okna a zdržím se tak, že docela zaváhám, jestli je možné obejít celý asi třiceti kilometrový okruh za osm hodin, jak jsem původně chtěla. Jenže na prvních deseti kilometrech se zdržím polovinu času, na dalších dvacet km mi tedy zbývají jen čtyři hodiny... ale to by šlo, ne? Zbytek dne pak tak trochu pospíchám, hlavně z kopce tak trochu kloužu a poklusávám sněhem (z Kozákova a z Hamštejnského vrchu).

Projdu Klokočskými průchody a obcí Klokočí, teď mě čeká delší úsek cesty po asfaltu, ale aspoň tak můžu zrychlit tempo. Po odbočení ze silnice začnu stoupat na Drábovnu pod Kozákovem a samotný Kozákov (744 m n. m.). Asi tak od 600 m výš leží ještě docela hodně sněhu (po kotníky), zatímco v nižších polohách je jen třícentimetrová břečka nebo už úplně sucho.

Odbočím k rozhledně na Kozákovu, která je teď zavřená, takže se pokochám výhledy jen z cesty a uháním  dál na sever na Prackovský vrch. Je dvanáct hodin, můj "otočný čas", pokud chci stihnout odjezd ve čtyři hodiny. Tahle část cesty se mi také moc líbí, protože celou dobu jdu po hřebeni a mám pěkné výhledy do kraje, teď v odpoledních hodinách se roztrhaly mraky a slunce ozařuje zasněžené svahy. Tahle stezka si právem zaslouží název "Zlatá stezka Českého ráje".

Pak scházím do nižších poloh - do obce Hamštejn a dál přes Koberovy, už mě neskutečně bolí nohy (nejen ze dnešní túry, ale i z včerejší) a těším se, že si v Malé Skále zajdu zase na čaj U Boučků. V Besedicích kontroluji, jak moc vrstevnic mě čeká překonat cestou přes Sokol a zjišťuji, že nahoru skoro nepůjdu, jenom hodně dolů. Těsně před Malou Skálou se kochám úžasnými výhledy na Pantheon a celý Vranovský hřeben, kam bych měla pokračovat, kdybych chtěla dodržet plán jít pořád po červené značce. Ale protože už jsem hodně unavená a protože jsem tam byla včera, zkrátím si cestu po modré. Protože se nechci už moc zdržet, místo zastávky na čaj si jen nakoupím jídlo a pití v samoobsluze a pokračuji dál.

Občerstvení mi dodalo novou sílu, navíc zjišťuji, že už to nemám do cíle vůbec daleko a že předpokládaný návrat ve čtyři stihnu beze spěchu, takže si dovolím i delší odpočinek na lavičce před asi už posledním dnešním stoupáním a také ulovím další kešku, u které musím vyluštit hint v křížovce. Jsem v pěkném skalním městě Drábovna. Moc hezká je Jizerská vyhlídka, odkud vidím Suché skály (ještě lépe byly vidět při stoupání po modré značce nedaleko Malé Skály), Kozákov a Trosky.