Kozelka

29.-30.5.2020

Kozelka je západní vrchol malého hřbítku vulkanického původu. Nachází se západně od Manětína, na jihozápadním okraji Rakovnické pahorkatiny. Vrchol je v nadmořské výšce 660 m a celý kopec ční 100 m nad okolními loukami.

Zaparkovali jsme v podvečer v obci Doubravice a vyšli na skalní vyhlídku na Kozelce po červené značce, odkud jsme potom pozorovali hezký západ slunce, zrovna jsme měli štěstí, že vyšel opravdu pěkně barevný.

Po hřebeni přes vrchol Doubravického vrchu pokračujeme kolem dalších skal a scházíme na červenou značku, abychom se podívali na skálu Slon. Stojí osaměle trochu zarostlá křovím a není moc vysoká, dva tři kroky po skále a jsem na vrcholku, ale není z ní žádný výhled.

Vracíme se k autu a přejíždíme do nedalekých Nečtin, kde je zámek a zřícenina hradu (Preitenstein). Z hradu toho moc nezbylo, ale je to hezké místo. U Nevěstina rybníka pod zříceninou pozorujeme nutrii.

Potom se rozhodujeme, kam se ještě podíváme dnes ve zbytku času, buď na Špičák nad Nečtinami, kam vede modře značená cesta, nebo na Špičák pod Kozelkou, kam nevede žádná značka, ale skalnatý příkrý kopec se nám líbil, takže se vracíme ke Kozelce a drápeme se křovím na vrcholek tohoto menšího Špičáku (597 m), ani jedna z cest, kterou zvolíme, není nijak pohodlná, pěšiny jsou vyšlapané nejspíš kozami, ale cestou dolů jsme se aspoň o něco méně poškrápali. Rostou tu hlohy, šípky, trnky... Odměnou je nám pěkný výhled na Kozelku, na skalách tam vidíme horolezce, které jsme potkávali, když jsme Kozelku opouštěli.

Poslední zastávku uděláme v Manětíne, projdeme se po náměstí a kolem zámku a v parku za ním. Už jsem hodně unavená, a tak míříme k ubytování, přestože je teprve asi pět hodin odpoledne. Je poslední den mé dovolené na Rakovnicku. Alespoň zbylo dost času a energie rozdělat si večer ohýnek.