Bílý potok pod Smrkem

14.5.2016

na kole

Od zámku ve Frýdlantě jsou hned tři možnosti, kudy se vydat směrem na Raspenavu a dál do Hejnic a Bílého potoka - nejjižnější varianta je hlavní silnice, je pohodlná, ale jezdí tam hodně aut, kolem řeky vede pěkná cyklotrasa 3016, kterou jsme využili cestou zpět, ale teď na začátku výletu volíme méně známou cestu - po zelené značce, která vede po méně používané asfaltce.

U Supího vrchu trochu stoupáme a za ním prudčeji klesáme, vyzkouším tak zase přehazování a asi s ním nezacházím dostatečně něžně, takže mi spadne řetěz. Bez problémů ho sama nasadím zpět a pak si na přehazování dávám větší pozor.

Projedeme podlouhlou Raspenavu a odbočíme do Pekla. Cesta je tu opravdu pekelná, brní mi ruce, i když se snažím vyhýbat všem dírám. Drsné natřásání má pak nejspíš za následek ztrátu šroubku a povolení zadní brzdy. Ta se mi rozbije kousek za Lázněmi Libverda. Tam si ještě v klidu dojdeme na oběd, napijeme se z lázeňského pramene, poslechneme pár písniček souboru, který tu vystupuje (zpívající jsou průměrně ve věku 74 let!) a podíváme se do hotelu Nový dům. Potom se snažíme vybírat cestu, kde bude méně stoupání a hlavně méně klesání, abych nemusela brzdit, přece jen - co kdyby selhala ještě přední brzda?

V Bílém potoce je Jizerskohorské technické muzeum, kde mají dneska Den otevřených dveří. Navštívíme strojovnu, kde mají parní stroje, motory, kotle... V další části továrny je expozice leteckých motorů, kde je i výstava artefaktů z leteckých katastrof. Mě zaujme nejvíc model železnice, kde se projíždí dvě parní lokomotivy s vagony. A je tu i letadlo, kde si děti zkouší pilotování.

Hodně času také strávíme v expozici textilních strojů, kde se nám věnuje několik místních nadšenců - paní, která se stará o sbírku šicích strojů, paní, která vysvětluje, jak fungují pletací stroje a pán, který se s námi baví o principu horolezeckých lan. Tady mají totiž stroj, který vyrábí povrch lan, ale mohou to být i tkaničky do bot a podobně. V zadní části místnosti si koupíme suvenýry, konkrétně frivolitky, je to něco na způsob háčkování, používá se k tomu malý člunek.

I venku je na co se dívat - tanky, obrněné transportéry, motorky se sajdkárou a kulometem, traktor, staré auto ještě podobného vzhledu jako byly kočáry... Cestu zpátky volíme nejjednodušeji - po hlavní silnici. Je to dobré, předjíždí nás celkem asi tak pět aut, brzdím jen velmi sporadicky a za necelou hodinu jsme zpět ve Frýdlantu.