Na pondělí a úterý 16.8. a 17.8. jsem si domluvila výlet s kamarádem a protože mi bylo jedno, kam se podíváme, nechala jsem výběr lokality na něm, jediná podmínka byla pryč z Libereckého kraje, někam, kde to moc neznám. Volba padla na Posázaví, což mě nepřekvapilo, to jsem trochu předpokládala podle minulých zkušeností, překvapila mě spíše motivace – podívat se do Sázavy, na Talmberk, do Ratají a do Stříbrné Skalice, protože v těchto místech se odehrává děj pc hry Kingdom Come. Takže jsem se cestou dozvěděla, kam se coby rytíř ze 14. století podíval v rámci plnění úkolů, kde se pobil s lapky, kde jezdil na koni a kde o něj přišel a tak podobně. Zajímavé je, že v té hře je mapa tehdejšího Posázaví a některá místa jsou pěkně realisticky propracovaná
Náš výlet začíná v Sázavě, podíváme se na klášter (jen zvenčí, je totiž pondělí, takže všechny památky mají zavřeno) a po červené značce kolem kempu Pod Vrbou jdeme proti proudu Sázavy.
Moc se mi líbí parkový charakter okolí Sázavy mezi řekou a rybníkem Buřič, ve kterém je pět ostrůvků a okolí je upravené, tráva posečená a v jednom místě je i znovu výhled na klášter:
Sázava se tady rozděluje do dvou proudů, a tak jsme i my i celý rybník také na ostrově, druhý skoro stejně velký ostrov je o něco dál, nachází se tam další kemp (Sázavský ostrov), za ním pak chvíli posedíme u dalšího jezu a přejdeme na druhý břeh Sázavy a netrvá to dlouho a od Sázavy stoupáme vzhůru a pryč, přes vsi Mrchojedy a Talmberk. V Mrchojedech obědváme (z vlastních zásob) a v Tamberku odbočíme ze značené stezky podívat se na zříceninu, je to jen malý zbytek jedné věže a kus zdi:
Červená značka prochází kolem vršku Na Vítkovicích a kolem Lichtenštejnského památníku a sloupku sv. Prokopa, kde si dopřejeme další pauzu (je hic a tak posezení ve stínu přišlo vhod), pak scházíme dolů do Ledečka, znovu se přiblížíme k Sázavě, už vidíme i první vodáky, ti mi v Sázavě chyběli, asi na ně bylo ještě moc brzy ráno.
Výhled na řeku Sázavu mezi Ledečkem a Ratajemi
V Ratajích se podíváme na nádvoří zámku, ke kostelu sv. Matouše a k Pirkštejnu, potom sejdeme k řece a u jezu se chceme vykoupat, ale je zrovna zataženo a voda je dost studená, takže do ní nevlezeme více než po kolena. Pozorujeme vodáky, jak se lopotí s kanoemi, které se jim zaseknou na jezu, tu a tam ho někdo sjede plynule, ale většina se zadrhne. Místní rodačka jim radí, že to mají sjíždět vpravo od pravé „kozy“ (betonová část šlajsny) a jiná paní jim pomáhá roztlačit zaseknuté lodě, což je docela ostuda, když třeba na jednom raftu sedí čtyři chlapi a jsou líní z něj vystoupit a pomoct si sami. Díky tomu započneme hovor s domorodkyní a asi půl hodiny si příjemně povídáme. Potom projdeme celým městečkem až ke hřbitovu, kde si čekání na autobus zkrátíme nákupem dobrot v místní samoobsluze (měla jsem chuť na zmrzlinu a nemají tady žádnou cukrárnu, celkově je v Ratajích dost mrtvo).
Nádvoří zámku v Ratajích
Pirkštejn
Po návratu autobusem do Sázavy sedneme zase do auta a podíváme se ještě do Stříbrné Skalice, nejdříve ke hřbitovu s kostelíkem sv. Jakuba Staršího (románský) a pak ke kostelu sv. Jana Nepomuckého (barokní), kde dříve stával i hrad, po němž se ale nedochovalo téměř nic.
Kostel sv. Jakuba Staršího
Kostel sv. Jana Nepomuckého