6.4.2023
Vycházku začínám v Levíně. Považovala bych to za vesnici, kdybych se nedočetla na budově úřadu, že se jedná o městys. Má městys náves nebo náměstí? Asi ani jedno, takže jen centrum městyse, v tomto případě křižovatka mezi hospodou U Levínského kocoura, úřadem a zvláštním kruhovým kostelem. Tento prostor je dlážděn kameny, vypadá to tady jako pěší zóna třeba v Praze a také je tu tak klidno. Jdu kolem zmiňované hospody na kopeček se zvonicí a zbytky zříceniny zámečku. Kopečku se prý říkalo „Zvonkový“ (Glockenberge nebo snad později Turmberge). Zvonice pochází z roku 1699, několikrát byla zasažena bleskem a hořela, ale podařilo se ji zachránit. Je otevřená a po schodech jsem se dostala do druhého patra, kde jsou okna a docela fajn výhled, i když ten si člověk užije i z kopce samotného. Je tam ohniště a hezký travnatý plácek, kde si udělám snídani v trávě. Nebe je bez mráčku a hřeje mě slunce, které už je docela vysoko.
Městys Levín
Z Levína jsem původně chtěla jít po modré a zelené značce a přes Lovečkovice po Uhelné naučné stezce, ale rozmyslela jsem si to, abych nešla dvakrát stejnou cestou, zkrátím si to po silnici východně od Lovečkovic a na Uhelnou stezku se napojím až u Hradiště.
Výhled na Levín a Sedlo
Přicházím do Náčkovic, kde mají uprostřed křižovatky (na návsi?) stůl a lavice, kterých využiju pro další zastávku na svačinu. O něco dál je památný strom – stará lípa, kaple Panny Marie Pomocné z roku 1748 a ještě o něco dál dřevěná zvonička vydlabaná ze stromu, má bohužel poškozený keramický zvon. Za Náčkovicemi je ze silnice krásný výhled na horu Sedlo, kde jsem byla včera - článek zde.
Kaple Panny Marie Pomocné v Náčkovicích
Výhled na Sedlo
Jedním z hlavních dnešních cílů je Víťova rozhledna, která je však dnes zavřená, má otevřeno jen od pátku do neděle. Nijak mi to nevadí, pěkné výhledy na všechny strany jsou i zpod rozhledny. Škoda jen, že se trochu kazí počasí.
Víťova rozhledna
Trochu westernové nálady
Rozhodnu se udělat si ještě odbočku do Mukařova a podívat se tam na zříceninu zvonice na hřbitově plném rozpadajících se německých hrobů. Je to zajímavé místo, pomalu se jím projdu a prohlížím si zbytky náhrobků a rozbité tabule s nápisy, komu hrob patří.
V Mukařově je stáj Toulavý kůň, když jsem si četla upoutávku na projížďky na koních, úplně jsem dostala chuť to zase zkusit (asi před deseti lety jsem takovou projížďku asi třikrát absolvovala na ranči u Brna). Skupinu lidí na koních jsem viděla u rozhledny.
Zřícenina kaple v Mukařově
Z Mukařova se vracím do Náčkovic, za nimi je u potoka jedna ze zastávek Uhelné stezky, lavička a zajímavost tzv. Bosá stezka, kde si člověk může vyzkoušet chůzi naboso po nasypaných kamenech, písku, šiškách… Dnes je na to ale docela zima, nechce se mi zouvat boty.
Bosá stezka
Pokračuji po Uhelné stezce do Lovečkovic, kousek před nimi je studánka a řada velkých kamenů, podle naučné tabule se jedná o menhiry. Za Lovečkovicemi přemýšlím, jestli se podívat ještě na nějaký kopec, třeba na zříceninu Kalich, ale z mapy zjistím, že je to asi ještě 8 km a pak by mě dalších cca 10 km čekalo k vlaku, takže se rozhodnu jít pohodovým tempem přímo do Úštěku. Míjím Malé Sedlo, Sedlo a Hradec, kde jsem byla včera. Odpoledne se oteplí a protože mám čas, dopřeju si asi půl hodinu válení v trávě na sluníčku. Po červené značce jdu přes Srdov, je odtamtud hezký výhled na Ronov, Vlhošť a Úštěk s rybníkem Chmelař.
Menhiry a sasanky hajní
Výhled na Ronov, Vlhošť a Úštěk
Křížek u Srdova a výhled na Vlhošť
Srdovský potok a spousta sasanek hajních