Údolí Zábrdky a Mohelky

Mnichovým Hradištěm jsem prošla bez zastávky, někdy příště bych se podívala do zámku a k nepřístupnému kapucínskému klášteru. Za náměstím jsem omylem sešla ze značené cesty, a tak místo po modré kolem zámku jsem šla částečně po červené s vyhlídkou na něj.

Za Klášterem jdu ještě kousek po silnici, ale po téhle skoro nic nejezdí, tak mi to moc nevadí a hlavně se těším na první kešku, je u studánky, ta je však docela zklamáním, není moc hezká a není v ní voda.

Viděla jsem první sněženky, v údolí Zábrdky je jich plno, většinou v blízkosti domů a chat, takže si myslím, že se tu nevyskytují přirozeně, jen na těchto místech "utekly" ze zahrádek, kam si je lidé vysazují. Ještě větší radost mám ze žluté kytičky, o které se domnívám, že to je sasanka pryskyřníkovitá a je mým novým přírůstkem do sbírky fotografií jarních květin, ale pak zjistím, že má jiné listy i jiný tvar květu, jedná se o talovín zimní, který údajně rozkvétá ještě dřív než sněženky a bledule a přežije i silné mrazy, mým novým přírůstkem je každopádně a poznávám tak nový druh, o kterém jsem nevěděla. Není divu, v přírodě se u nás moc nevyskytuje, spíše je pěstován na zahrádkách a jen výjimečně zplaňuje jako tady u dřevěné sochy potápěče.

Opouštím silničku a dostávám se konečně na zelenou značku, která mě povede po zbytek dne. Tady je moc hezká dřevěná zvonička a v Dolní Bukovině o něco dál pěkná kaplička.

U Podhory se dostávám do údolí Malé Mohelky, které by také stálo za prozkoumání. Pokračuji po zelené na Chocnějovice, přecházím Mohelku, nad jejímž údolím teď půjdu po zbytek trasy a radost mi udělají zelenající se keře. První lístečky! Tak vážně už je tu jaro.

Na vrchol Sovínky jsem původně chtěla jen odbočit ze zelené, ale když vidím lesní cestu, která vede po hraně údolí, zkusím po ní jít místo, abych pokračovala po zelené na silnici a docela dobře mi to vyjde, lesem bez cest jdu jen asi posledních sto metrů. Na vrcholku Sovínky není vůbec nic zajímavého, jen jsem chtěla mít aspoň jeden zdolaný kopeček během dnešního výletu. Zato  Hraběnčina vyhlídka o kus dál se mi moc líbí a doporučuji si tam odbočit. Ve svahu je tam několik skal, jedna z nich má dokonce skalní okno. Aby ho člověk uviděl, musí níž asi o deset metrů, je to tam vyšlapané. Pak si odbočuji ještě na vedlejší vyhlídku, ale ta první byla hezčí.